Spieß Karl: Das deutsche Volksmärchen. (Aus Natur und Geisteswelt. 587. B.) Teubner, Leipzig, Berlin 1917 str. IV.+ 124.

Spisovatel, povoláním svým farář venkovský, podal v této knížce velmi příhodnou rukověť, seznámil se náležitě s výtěžky badání ovšem povýtce německých učenců ä cizích jen do té míry, pokud v německých překladech cizí práce se mu staly přístupnými. A celkem náležitě určuje úkoly a cesty dalšího badání: Vytýká, že dosavadní filologické a literárně historické zkoumání převládalo, ale že jím nejsou vyčerpány úkoly vědeckého pohádkosloví, a nyní třeba řešiti další otázky: řešiti dalekosáhlou společnost látek na straně jedné a pestrost i rozmanitost jednotlivých pohádek na straně druhé; možno-li určiti jisté základy pro formální technickou stránku pohádek, a především, jaké základní názory a představy jsou podkladem těchto výtvorů na pohled bezuzdné obrazotvornosti. Ovšem zapomněl vytknouti, že také tyto otázky byly řešeny, ovšem především neněmeckými, a sice anglickými učenci. Spisovatel operuje téměř výhradně německým materiálem pohádkovým a ne-německým jen do té míry, pokud jej poznal z překladů a zvláště z Poznámek к pohádkám Grimmovým, ovšem jen z I. jich svazku. Látku uspořádal si případně, pojednal nejdříve o podstatě pohádky, potom

0 látce a vytvoření jejím, o technické její stavbě atd. Stanoví jisté typy pohádkové, také takové, se kterými nelze souhlasiti, jako když všecky pohádky vypravující o zlé maceše, pronásledující pastorku, ale nezamezující jejího konečného štěstí, shrnuje pod typ popelkový („Aschenputteltypus" str. 43) aneb sbližuje typ palečkový s Polyfemovým, str. 44. Správně vytýká, že seřazovati a stanovití příbuzenské svazky jednotlivých pohádek a různých versí u přehojných národů vypravovaných lze jen, když položíme základem motiv pohádkový (str. 46 sl.). Motivy, jednotlivé rysy jsou stavebním materiálem, a v tom kterak z nich sestrojeny celistvé povídky, projevuje se vypravovatelské umění individuelního vypravo-vatele, po případě národa, dle toho umění jest pěstováno. Bohužel nedospěl spisovatel к poznání, kterak důležito jest i pro charakteristiku

1 nynějšího materiálu pohádkového, seznati blíže jednotlivého vypravo-vatele, jeho vzdelanostní úroveň, třebas není již vlastním tvůrcem pohádek, než více méně reproduktivní silou, jen částečně měnící, zřídka přetvořující zděděný, materiál. Na základě různých příznaků, osob vystupujících a různých věcí příznačných a typických snaží se stanovití krajní historickou mez pro vytváření lidových povídek (německých) a sice stanoví 16. a 17. stol. (str. 77). Snaží se stanoviti národní ráz pohádek namnoze na základě studie v. Löwise of Menar. Německá pohádka sklesla převážně v pohádku dětskou a následkem toho byla přetvořena. Ale z vývodů jmenovitě Wisserových víme, že namnoze vypravovány mezi dorostlým mužským obecenstvem, ovšem má tu také příslušný hrubozrnný ráz. Za primitivnějších poměrů a v zemích, kde školství jest nevyvinuté, znalost písma pode vší úrovní, kam nedochází žádné lidové čtení ani noviny, tam kvete vypravovatelské umění ještě plnou měrou.