str. 122
nich jmen (57—71, 286—298) a poukázal na jich význam pro dějiny osazováni. — Oskar Ebermann rozebral jisté německé zaříkadlo „Drei-Engel-Segen" (128—136), jehož uživáme také u nás proti střelám, souchotinám, psotniku. — Hermann Sche-lenz pojednal o symbolice bylin u Shakespeara (149—177). — Otto Lauffer sestavil poprvé v literatuře bohatý materiál o užíváni kopru při pohřbech svobodných děvčat a mládenců (225—240). — Oswald Manghin podal příspěvek к historii kultu svatých, specielně o uctívání sv. Petra Kerenského, mučedlníka, které bylo šířeno Dominikany, ale postupem doby zvláště v rakouských zemích a v jižním Německu upadlo silně v zapomenutí (str. 298—305). — Všeobecnější zájem budí článek Julia vonNegelein o původu a stěhování indického s n á ř s t v í (str. 247—257). — K židovské lidovědě podal příspěvek R. Kohlbach o užívaní foukacího nástroje „šofar" při obřadech (113—128) a- Walther Ко r n ick podal zprávu ze života polských a litevských Židů (str. 346—355), sdělil zvláště některé pisničky židovským žargonem. Ze staré lékařské knihy XV. stol. sděleno dlouhé latinské zaříkání milostné s důkladným vědeckým komentářem a příspěvky к lidové medicině. Popsány dále různé dětské hry z kraje Eifel (357—370) namnoze s bibliografickými odkazy. Konečně vytištěn ještě článek o zvycích a bájích jistého kmene ze střední Australie (277—286). Velice bohat jest oddíl zpráv a recensí jmenovitě zásluhou Joh. Bolte. Z nich pro nás nej důležitější jest přehled lidovědných prací polských a českých za léta 1914—16 od Alex. Brucknera (373—385) a konečně obšírný výtah z dila K. Rhamma (-(-1911) „Urzeitliche Bauernhöfe im Germanisch-slawischen Waldgebiet. jpa.
@---------------------
Rocznik polski. Tablice statystyczne wydali E. Romer i Ignacy Weinfeld. Kraków 1917. (Gebethner i Sp.) Str. XII. + 104.
Potreba šířiti co nejvíce vědomosti o Polsce byla u nás sice pociťována již odedávna, ale mocně vzrostla právě za války, v době, kdy se ukázalo, že otázka polská jest jeden z nejdůležitějších problémů politických a národních. Tato nutnost přiměla též naše autory, že se vzácnou pili sebrali množství číselných dat, jež nejednou povědí více než slova. Příruční kniha toho druhu byla tím potřebnější, poněvadž jiná díla podobná (např. „Podręcznik statystyki Galicyi" vydávaný zemským výborem, nebo „Statystyka Polski" zpracovaná r. 1915 pp. Krzyžanowským a Kumanieckým, nebo „Rocznik statystyki Królewstwa Polskiego" vydávaný p. Wl. Grabským) jednak týkala se toliko jednotlivých území polských, jednak též svým rozsahem nehodila se širším kruhům a proto měla jen význam ryze vědecký. Proto také vydavatelé všemožně se snažili, aby jejich „Rocznik" vyhověl svému úkolu vhodným formátem příručním, nepříliš velkým rozsahem, jakož i účelným seskupením číselných dat — ovšem nezbytných, proto vynechali vše, co by bylo pouhou přítěží a stěžovalo by orientaci v tabulkách. Aby pak Roczniku mohli užívati nejen Poláci, nýbrž i kruhy zahraniční, zajímající se o otázku polskou, vydáno bylo současně též zpracování německé a francouzské; překlad pořídili prof. Porębowicz a St. Węckowski, tedy síly nad jiné povolané.
Základem „Roczniku" je „Geograficzno-statystyczny atlas Polski" vydaný nedávno a vliv jeho je patrný zejména v prvých třech částech díla. V odd. 1. pojednávajícím o územ! a obyvatelstvu „Rocznik" podává podrobný číselný doprovod к materiálu ilustrovanému graficky v Atlase. Naproti tomu v odd. 2. (o životě duševním) i v odd. 3. líčícím kulturu hospodářskou bylo nutno spokojiti se pouze přehledným obrazem látky zužitkované v Atlase, jinak by kniha byla značně vzrostla a její poslání v širších kruzích bylo by ohroženo. Avšak i při rozsahu zvoleném vydavateli, Rocznik vyčerpává všecky problémy Atlasu, к nimž podává číselný přehled, srovnává stav v jednotlivých zemich polských i poměry mezinárodní, ale připojuje též úplně nový oddíl čtvrtý, sociální,
|
|
