velmi rozšířené, o které ref. před lety promluvil ve Sborníku věnovaném poctě prof. Vsevol. Millera. Rob. Petsch vykládá její vznik velmi důmyslně a snesl bohatý materiál ze západoevropských literatur, hlavně německé, a podání lidových; slovanských ovšem neznal, ani mého článku. Doplňkem poukázal Albert Wesselski na francouzskou povídku Bonav. Des Periers z pol. XVI. stol. a Straparolovu (str. 370—1), od které jsem já vyšel ve svém pojednání. Rob. Petsch sestavil mimo to různé faustovské prvky v německých pověstech (str. 330—5), různé projevy kouzelnického umění, přičarování parohů aj. Joh. Bolte v pokračování práce „D e u t s c h e Märchen aus dem Nachlasse der Brüder Grimm" rozebral povídku о věrné ženě, o které ref. pojednal v VI. ročníku Věstníku (str. 1. sl.) a snesl přebohatý materiál. — Týž učenec provází přehojnými bibliografickými a literárně historickými poznámkami německé písně lidové z Horních Rakous sdělené od K. Haliera (str. 91—97), z nichž první o sporu vody s vínem zvláště jest důležitá pro dějiny staročeského písemnictví, a podal ještě doplňky к německým písním lidovým (178-—193). Týž učenec konečně pojednal o kouzelných čtvercích vyplněných číslicemi, hebrejskými písmeny a jinými významnými znaky, které sloužily za amulety (str. 306—313). — Willy Schwarz pojednal o látce hojně a rozmanitě vzdělávané v literatuře a také od lidu ochotně přejímané o milencích mstících se paní, proto že byli jí navedeni, aneb všecky tři milovala aj. (str. 136—148), dovolává se mimo jiné Tillova článku o Macháčkových „Ženiších" a vůbec snažil se srovnávati také slovanský materiál. — Zvláštní zájem slavistů budí již svým názvem článek Alfreda Haase „Eine ^altslavische Kultstätte in der rügenschen Volkssage (str. 257—-277): spis. poukazuje na to, že prý nejvíce podání a pověstí o různých démonických a strašidelných zjevech se nalézá v krajích, kde v době slovanské byli uctíváni pohanští bůžkové a shledává jakousi souvislost mezi staroslovanským kultem náboženským a prostonárodním podáním. V přítomné stati sestavil pověsti pojící se к městu Garz na Rujáně, jeho hradebnímu valu a okolí a reprodukoval předem zprávu Saxe Grammatica o tomto starém slovanském hradě a třech sochách (Svantovitu, Rujevitu a Perevitu), postavených v jeho chrámě. Pověsti tu sdělené jsou částečně z рос. XIX. stol., částečně z jeho polovice, částečně byly sebrány až v nynější době od spisovatele a jeho bratra. Sebráno bylo celkem 76 pověstí: jsou to jednak silně vybledlé tradice historické, které asi z inteligentních kruhů pronikly do lidu, jednak pověsti všude rozšířené a vyskýtající se zvláště v německých pověstech mnohem hojněji než v krajích- čistě slovanských. Tradice zapsané u pomořských Slovinců a Ka-šubů, jakožto také u Lužických Srbů pro slovanský ráz takových pověstí nemohou platně svědčiti, nebof projevil se v nich příliš silně německý vliv. Různé jsou pověsti o zakletých a propadlých hradech s princezkami, o pokladech — čteme tu také pověst „Poklad" Erbenem sbásněnou, o propadlých zvonech, o trpaslících a o divokém lovci, kteréž v ryze slovanských zemích jsou vůbec neznámé. Základní tesi spisovatelovu nutno proto odmítnouti. — Theod. Zachariae podává doplňky к povídce „Baumerbe" (Gesta Rom. č. 196), zvláště к motivu udržeti peří před větrem (str. 85—88). — J. Polívka přepracoval a doplnil své pojednání z V. r. Sborníka filologického o personifikacích dne a noci (str. 313—322). Otištěna dále hornorakouská pohádka „Der Arzt wider Willen" (str. 89—91), t. j. o doktoru vševědovi, kterak princezku rozesmál, až jí vřed pukl, a pět polských pohádek z Poznaňská (str. 204—208). — Raim. Fr. Kaindl podal různé drobné zprávy o svatebních a j. zvycích, obyčejích a různých pověrách u různých německých osadníků hlavně v Bukovině (str. 322—330), mimo jiné ještě o listech s nebe, o řetězových modlitbách zvláště v současné válce rozšířených (str. 326). — — Rieh. Loewe pojednal o různých dialektických formách jména Rübezahl-Rübenzahl (76—81). — Wilhelm Scharf pojednal o významu a původu míst-