bok). Rovněž к pochybným výkladům patří výklad koll. dra. Dobiáše z latinského dodrans, -tis = % (v pozemcích u Římanů % jitra = skoro 19 arů ; u nás by to byly spíše 3/4 lánu). Slova přejatá podléhají sice snadno dissimilaci (v. O. Hujer: „Dissimilace souhlásek v češtině" v progr. Akadem, gymn. r. 1905), ale i při tom by to byl případ zvláštní, neboť by bylo nutno připustiti dvojí dissimilaci (dodrant — rodrant — lodrant) a k tomu se d mění v r obyčejně jen mezi samohláskami, srov. jihočes. děrek, porušky a p.

Vhodnější výklady jsou dva:

1. Oddělíme-li lat. konc. -ant, která jest u nás dosti rozšířena, na př. spekulant, fabrikant, amant, ba i mudrlant atp., zbývá Lodr-, které ukazuje rovněž к něm. lodern n. ludern. Lodern se sem nehodí pro svůj význam. Přednost náleží slovu ludern = liederliches Leben führen, z něhož máme v češtině již přejaté slovo ludrák = liederlicher Mensch, Spieler, Säufer, ludračiti n. ludrovati (K. Sl.). Dokonce máme slovo ludrant v posměšném popěvku: „hadrlumpe, ty jsi lump, lump, ludrant". Leč tvar lodrant se v těchto nadávkach nikdy nevyskytuje.

2. Nabízí se též výklad z land—rand. Pohlédneme-li na tvar přejatého slova potkan z ital. pantegana (lat. ponticana) Geb. Hl. 382 a na význam obou částí (Grimm, Deutches Wtb. 1893: Land 3. acker- oder urbare Flächen, Gartenland, Wiesenland; 4. auch das einzelne Acker-oder Gartenstück, bair. ein bauer besitzt so und soviel länder. — Rand 7. der äußere streifen oder saum eines Stückes land ; 8. der äußere streifen im gegensatz zu dem mittelpunkt eines kreises: der rand des landes finis regionis), uznáme tento výklad za nejvhodnější. Podle toho Lodrant vzniklo z Land-rand ( = Landstreifen) t. j. okraj pole panského; v Rosicích a Podla-žicích jest opravdu tato poloha na samých hranicích katastrálních, v Zaječicích jest to panské p. mezi pozemky selskými. Když byl v tom místě zřízen rybník, přešlo jméno i na něj a po jeho zrušení na 1. i p. tím vzniklé.

Lom e nice: „ná Velký Lomenici" p. VIII 44b (717 z č.), „na Malý Lomenici" p. VIII 46c (952) — p. má podobu lomenice na starých chalupách.

Louka: 1. Malá 1. IV 33 (500) před Dolním mlýnem; 2. Velká 1. n. 1. za Dolním mlejnem III 30a. Př. pan.: Malá Lauka, Welka Lauka; Jos. 86—561 Panská Lauka Mala nazvána u miej na, Jos. 76—529 Panská Louka za mlejnem Welka nazvaná. 3. „na louce" р. IV 31i (502);

4. 1. „u Cechlovy 1." VIII 44d (715) nazvaná podle souseda Cechla ;

5. „Bitovské 1." v. Straky!

M e r o d n í k, Jos. d— 50 Panský ohrazený ovčí pastviště Merodnik (mezi č. d. 5 a dvorem). Dnes neznámo a také mu nikdo nerozumí. (Jg. Sl.: meroďa, maroda umdlený).

Mez: „pod vysokou mezej" p. VIII 47e {% 859 a '/3 868).

Mísa: „na.míse" р. II 15c (297) má okraje vyvýšené jako mísa.

Mlýn: 1. „za Dolním mlejnem" n. Velká 1. n. 1. „na chmelnici"

III 30 (486); „nade mlejnem" p'. III 22m (392—3, 461), 1. „u mlejna"

IV 34d (377). Tak bylo vždy: Př. 4 1. u Mlegna, Př. 24, 32 p. nade