str. 67
rozdělení zevního (správního). Přes to však je — zejména, pokud jde o práce přípravné, sbírání materiálu a pod. — mnoho společného mezi obojím podniknutím: mezi Národopisným soupisem českoslovanským a mezi krajovými místopisy, Které se dnes připravují nejen pro Lanškrounsko, nýbrž i pro řadu okresů jiných. Podnět oživit snahy o monografie okresů dal důraz, který se nyni klade na vyučování domovědné a jenž vyžaduje pro samy účely vyučovací domovědné příručky jednotlivých okresu. Není pochyby, že podniknutí jich je vhodné a dobré. Ale jde o to, aby se práce netříštila a aby se konala hospodárně, především aby se stejné práce nepodnikaly dvakráte (na př. sbírání materiálu) a aby práce jednou vykonané, i když nebude plně, per extensum publikována, mohlo se využívati pro další odborné spracovaní. Sebraný materiál písemný mohl by se proto po vydání monografie uložiti v Národopisném museu. Proto bylo by také velmi dobře, kdyby redaktoři krajových (okresních) místopisů se dohodli s redakcí „Národopisu lidu českoslovanského", která jistě by ochotně podala jim potřebné informace a pokyny. Případné dotazy přijímá a vyřízeni jejich sprostredkuje kancelář Národopisného musea českoslovanského (Smíchov č. p. 98). -z
@----------------
V „Otavami" (1918, č. 4) podal A. Dříza zprávu o sedlickém domáckém průmyslu krajkářském, která je velmi neutěšená. Krajkářstvím zaměstnávají se v Sedlici téměř všechny ženy, které nastavují výdělkem své úmorné ruční práce, co nestačí dáti к živobytí skrovné polní hospodářství. Krajkářek je tam dle odhadu 300 až 350 (ze 1411 všech místních obyvatel). Děvčata přidržují rodiče к pletení krajek od sedmi, osmi let Školačky ještě chodí do (státní!) krajkářské dílny, kde vyučuje se denně po vyučování školním a v den (ve čtvrtek), kdy je týdenní školní prázdno. Po ukončené školní docházce pracují děvčata jako frekventantky po celý den v krajkářské dílně. Mají tu dle druhu práce 6—20 hal. za hodinu, tak že vydělávají 1'50 kor. (začátečnice) až 15 kor. (dospělá, zručná pracovnice, nb. v r. 1917, kdy již panovala úžasná drahota) týdně. V 17 až 19 letech stávají se samostatnými pracovnicemi, jež vydělávají při 12 hod. době pracovní as 18 kor. týdně. Pracují doma, nebo večer v t. zv. „fabrikách", t. j. více krajkářek se společně sejde u některé družky, kde za družné, až i rozverné zábavy pletou. Do „fabriky" přicházejí na zábavu a škádlit i hoši; odtud v masopustě vycházívá na večer maškarní průvod, jenž obchází známé domácnosti a ostatní „fabriky" a pod. Pracují tam od 6 hod. do 10 1/2 v noci. Krajkářství je prací sezónní, omezujíc se hlavně na období zimní. V letě pracují krajkářky při zemědělství, ba chodí i na chmel. Málo jich však při svém zaměstnán! vytrvá.. Neprovdají-li se doma, odcházejí na službu do Vídně i do Ameriky. Pokud jde o techniku a způsob výrobní, je práce krajkářčina tradicionálně ustálena. I vzory jsou tradiční a málo a nerady je zaměňují. Při ochraně lidového průmyslu, nyní zase oživované (z podnětu pí. Tyršové a řed. arch. J. Stibrala) bude dbáti nejen, aby se uchovala rázovitost domáckého lidového průmyslu, nýbrž aby byla i sesílena jeho sociální ochrana. I sedlickému krajkářství na př. by prý hodně pomohlo, kdyby byl odbyt vzat z rukou faktorů (obchodníků), kteří prý pracují s výdělkem nadprůměrným. -z
@----------------
Nakladatelství E. Solce v Karlině (1918) vydalo pohádkovou knihu „Zbojníci", kterou sestavil St. Klíma. Knížka staví se sama do řad publikací pro mládež: vypravuje prostě a přístupně svých sedm pohádek; jenom v úvodu, idealisujícím dle tendence knížky slovenské zbojníky, naznačuje prameny svého vypravování. Většina pohádek je z díla dr. Sama Czambelova „Slovenská reč"; pověst o Janošíkovi je historická a jednu z pohádek: „Chytrý zbojník" (motiv o mistrném zloději) zapsal sám vydavatel, aniž by udával kde a od koho ji slyšel. Je to však asi jenom okleštěná a upravená pohádka, kterou otiskl dle vypravován! M. Horváta v Němcovcích u Kapušan v Saryši v Národopisném Věstníku Českoslovanském IV., 218 pod titulem „Zbůjník". -z
@----------------
Městské museum v Čes. Třebové získalo r. 1917 nově 141 inv. číslo. Sbírky jeho čítají tedy 3.931 inv. číslo o 4.078 památkách. Členů mělo 24 zakládající a 137 přispívajících. Příjem musea byl 473'61 kor., vydání 765'28. Schodek byl hrazen z jmění výdajného, jež se tím ztenčilo na 705'93 kor. V příjmech je jediná veřejná podpora: Občanské záložny v Ces. Třebové (200 kor.). Což město a okres nepovažuj! za povinnost přispívati museu, majícímu materiál opravdu cenný a dobře řízenému ? — V r. 1918 mělo museum 183 členy a přírost 84 kusů do sbírek musejních, tak že vykazovalo celkem 4102 památky; příjem musea byl 51632 kor., vydání 385"25 kor. -z
@----------------
|
|
