Nejstarší již starohornoněmecký a staronorský název jest mara fem. (na rozdíl od mužských ephialtes, inkubus, aitwars, lecton) podobně jako rýnofrancká mahr, kdežto nizoněm. moor jest mužský a v střhn. mar, ma.re a v pomoř. m a h r t rod se kolísá. Nhn. převládá rod ženský.

Pomoř. název murrane (v marce) nachtmar (ditm.); jindy nachtmerte, nachtmarte, nachtmehr, sr. Kuhn & Schwartz, Nordd. Sagen č. 187, Kuhn (Westfalen) I. 19 č. 53, 286 č. 332. V Zadních Pomořanech se místy říká jen „die mahrt", ale někde zve se také nachtmoor, alp („em drickt de Alp"), Knoop, Volkssagen, a. d. östl. Hinterpommern 82. Ve středním Německu a ve velké části horního Německa, méně v dolním Německu objevuje se tato představa pode jménem alp, Kuhn Westf. 2, 22, Z. V. Volksk. III. 445. „Mich drückt der Alp" je úsloví rozšířené a kryje se severoněm. a rýnským „Mich reitet die Mahre", sr. na př. Schmitz, Volkstüml. a. d. Siebengebirge 123. Nachmahrt rovněž ve Vestfálsku, Kuhn II. 18 n.; od toho mahrt reite n, v plattdeutsch m o ar r i er e, sr. Haas, Pommersche Sagen 20 č. 38.

V sthn. název a 1 p není doložen jako nesložený, střhn. а I p mase. znamená buď strašidlo vůbec buď zvláštního ducha sužujícího (Mhd. Wtb. I. 24), sr. dále P. G. d. g. Ph.2 1900 III. 268 п.; Meyer, Germ. Myth. 76 a Myth. d. Germ. 130 п. Ve Slezsku rovněž alp, sr. Drechsler, Sitte, Brauch II. 173.

V Rakousích, Bavorsku a u některých středoněm. kmenů ujal se název trut, trude, drute, drude. „Es hat mi die trud druckt", říkají v Rakousích, sr. Vernaleken 268. Pod. v Tyrolích, sr. Wolfs Zeitschr. II. 40, v Horní Falci, Schönwerth I. 208, 329, Panzer, Bayr. Sag. II. 164, SchöppnerIII. 316. Na Chebsku je též forma truitte vedle trute, Z. f. ö. V. Vi. 125. Vedle ženských „drud" jsou také mužští „dru d ara", Urban, Sagen, Märchen a. d. westböhm. Heimat 155 č. 60. U Němců korutánskych (a Slovinců) nazývá se též truta mora, Graber, Sag. a. Kärnten 110 č. 204.

Kromě těchto tří základních jmen alp, таге, trude, je celá řada jiných názvů v nářečích. Frankové zvou zjev trempe (,Tramplerin' sr. Grimm D. M. I. 230, III. 90, Z. f. d. Phil. IV. 83), Tyroláci s t e m p e (,Stampferin'). Na půdě hornoněmecké objevuje se název schrettele, Meyer, D. Sagen a. Schwaben I. 171 п., Schmeller, Bayr. Wtb. II. 610, Schlosser v Z. V. V. IV. 167 п., 218 п., 251 п. — sr. P. G. d. g. Ph. 1. c.

Vedie toho názvy: sehr a t, s c h r a 11, schretzlein, sehr et tie, schreeksele (srv. Meier 1. с. I. 171 č. 193 b), schrätzmännel (sr. Stöber, Elsäss. S. č. 23), s c h r ä t e 1 e i n, ve Vorarlberku schrätling (sr. Vonbun. D. Sagen Vorarlbergs2 76 č. 19), dále r et tele, rä-t zel, ratzen, ratz, letzel (sr. Stöber 1. с. II. 110 č. 214). Scrat je pův. stgerm. forma. Stn. Glossy tlumočí slovem s erat o výraz „pilosus", kosmatého lesního ducha Vulgáty (Isaiáš 13, 21), což Luther překládá „Feldgeist". Forma diminutivní je schrettele. Vedle toho jsou četné složeniny: waltschratz, waltseraze (Graff VI. 577). V střhn. jest slovo hojně rozšířeno (Mhd. Wtb. II. 205, sr. P. G. d. g. Ph. 1. a).