Mora ssaje bradavky mužů: Am Urquell И. 71, 103; Grohmann, S. а. В. I. 208, Wuttke2 256.

Pije mléko paní: Grohmann I. 208, Wuttke2 256, Laistner I. 60.

Mory rády cucají a zaplétají lidem vlasy (Schrötleinszöpfe, Mahrenflechten), Grimm 80 č. 131.

Také podle pověsti nemecké pije alp krev dospělých, takže blednou a usýchají, Meyer, M. d. G. 134.

Pověra tato byla hluboce zakořeněna: dívka podezřelá z vraždy dítěte, která vysvětlila mléko v prsích ssáním můry, poukazujíc na rány, stopy po můře (Mahrenflechte), byla od polských soudců osvobozena ve století XVII. Sr. Hock 1. с. 5.

V celé řadě pověstí, a to jak ojedinělých motivů, tak i osnovaných, je konkrétní animistické pojetí: mora jest duše osoby nějaké.

V Cechách, kdo jest můrou neb murákem, toho duch v noci obchází děsit lidi; budí-li kdo muráka, tehdy jeho duch hned přiletí v podobě pápěrky neb stébla. CCM 1856, 59.

Clověk-můra má velice tvrdé spaní, o půlnoci 'opouští duše jeho tělo a těká po místech více méně vzdálených. Kdyby někdo naň zavolal v tu dobu, ihned umírá. (Z okolí Nadějkova.) C- L. XVII. 455.

Dítě, které je můrou, uhrane každého, na koho se podívá, a duše jeho chodí dusit, Č. L. XV 434.

Zena-můra neví nic o svém chození. Tělo leží mrtvo doma. C. L. XI. 277. Můra přebývá v některém člověku. Zatím co tento člověk spí, odejde duch té můry (sic) na jinou osobu. Kdyby se člověk probudil, když duch můry je z něho na jiném člověku, tu by okamžitě zemřel. Jičínsko. (Podle své 801eté babičky J. Rejmanové zapsal kand. uč. Václav Kozák v Železnici.)

Tělo mory je v noci bezduché, a duch chodí po lidech, dusí je a vyssává z nich všecku „vládu". Václavek 1897, 111.

Když má jít dusit, tu vyleze z mory její duše v podobě veliké myši a ta jde dusit a cicat krev. Tělo mory zůstane po tu dobu mrtvo. Z Rožnovská Bayer, ČMM VII. 86.

Toto pojetí potvrzuje i pořekadlo Cechů kladských: „Je jako z můry duch", t. j. bídný, chatrný, Kubín, Lidomluva 199. 1)

Důležitý ten motiv vyškytá se často v osnovách:' „náhlé usnutí mory", „rozchod s milou" (s tím souvisíc též motiv „morou z lásky'"), a v osnově „vrby", „chycení" porůznu. Často jej pověst předpokládá.

Také zvířecí duše je morou, sr. osnovu z Hradecka, Košťál 276: mora v podobě stébla přeťata, současně pošlo hříbě „odstávce".