jména stará, kterým domácí lidé nerozumějí a která by se nepodařilo vysvětliti, kdyby zůstala sama o sobě (srov. „v Hendolách" H., „na Lodrantě" Z., R. a j.). Ale až budou sebrána pomístná jména ze všech obcí české oblasti národní, pak se shledá, že se táž jména vyskytují, třeba ve tvarech poněkud odchylných, v různých končinách. Někde se však jménu možná dosud rozumí, jinde již nikoli.

Teprve srovnáváním pomístných jmen z různých krajin českých, po případě i slovanských, se podaří vysvětliti dokonale význam všech. „Až budeme míti soupis všech vrchů, jež slují Točná, Strážný, Babka nebo Vráž, všech potoků, jež se nazývají Klíčava, Litava, Kačák, všech polí, jež slují mlaka, jistce, vlence а р., budeme moci zkoumati na místě, jaký jest jejich charakter geografický, jaký jest jejich poměr ke všem místům okolním, jak pravděpodobně zněla původně jejich jména a jaký měla význam. Budeme moci studovati také pro každý kraj jisté soubory jmen, jež se důsledně opakují a jež jsou v jistém vzájemném poměru,, objevíme věci — jsem o tom pevně přesvědčen — o nichž se nám dnes nesnilo." (V. Tille v uvedeném feuilletonu.)

Ony soupisy budou tedy „jen východiskem další práce, odborného zkoumání, zápisů od kraje ke kraji, srovnávání, hodnocení, výkladů filologických i archaeologických — může z něho vyrůsti odvětví vědecké práce, jež bude korunováno netušenými výsledky." (t.)

Především tedy jde o ony soupisy. Zde může každý člověk dobré vůle přiložiti ruku к dílu. Je třeba jen, aby byl dobře obeznámen s obyvatelstvem, s místními poměry a nářečím. Ke sbírání se tudíž především hodí místní inteligence, zejména venkovští učitelé a kněží. Vždyť ve válečné době byli přímo upozorňováni na pomístná jména při úředních soupisech sklizně. Je tedy jen třeba, aby všechna tato jména zapsali, umístili je na vhodných mapkách a usilovně hleděli zjistiti, jak a pokud jim lidé domácí rozumějí. Tak bychom došli к cíli velmi záhy. Jisto jest, že čím větší bude počet sběratelů, tím dříve bude soupis všech našich místních i pomístných jmen hotov a tedy také tím dříve se dočkáme oněch pojednání odborných i kulturních dějin jednotlivých krajin a obcí, jež jsou vlastním cílem celého podniku.

К rozšíření a oblibě této soupisné práce mohou, též naši učení odborníci (jazykozpytci, dějepisci a j.) přispěli nepřímo sami. Budou-li si ve své odborné činnosti všímati takovýchto sbírek a dojdou-li na jejich podkladě к důležitým poznatkům — а к těm nepochybně dojdou — upozorní tím venkovskou inteligenci na důležitost těchto názvů a zvýší tím její horlivost sběratelskou. Naše učené odborníky pak vybízí přihlížeti к těmto názvům nejen vědecký zájem, nýbrž i jejich vlastenecká povinnost. Což není přímo jejich svatou povinností, aby v sídlech svého vlastního národa všechno vědecky objasnili a aby tedy učinili i všechna místní a pomístná jména jasnými a srozumitelnými? Každý zajisté uzná, že český učenec nepotřebuje pro odborná themata svého zkoumání choditi к cizím národům, an ve své vlastní domovině přímo klopýtá přes nerozřešené záhady.

A nejen sami mohou naši odborníci pracovati o objasnění různých záhad v našich vlastech, nýbrž mohou také ve svém povolání (na př. v universitních seminářích a na středních školách) upozorňovati na tuto