Mora, kterou je mladá dívka s rozpuštěnými vlasy, viděna je děvčetem. Změní se v černě kropenatého psa a odletí komínem. Kühnau 120 č. 1486.

Dva malí bílí psi a velký černý. Černý vskočí do postele ą tlačí. Kühnau 114 č. 1471 (Münsterberg, Grottkau).

Zena byla tlačena od dvou černých psů, tamže.

Čeledín vidí u svého spícího druha, stále mořeného, čtyři kočky; odskočil pro hůl, než přišel, zmizely. Strackerjan T. 377 (= Laistner II. 1),

Podle lucemburské pověsti mořící čarodějnice svírá prsty hrdlo; mnohdy uléhá jako kočka a nechá se odehnati Gredt 131 (= Laistner II. 1).

V pomořanském mlýně děsí kočka spící pomocníky. Jeden konečně o půlnoci zabil kočku, provázenou šesti jinými. Zmizely. Pak klid. Mlynářka mrtva v posteli. Jahn 342 č. 430 (= Laistner II, 2).

Mory jako kočky pozbyly ruky, prstů, ramene, nohy v osnovách chycení, zabití mory v pověsti hessenské a lucemburské, Laistner II. 2, 3, sr. dále.

c) V jiných podobách zvířecích.

Jako myš jde mořiti můra; zvláště v těchto pověstech jsou zřetelný stopy pojetí mory — duše. Není zde však konkrétního pojetí duše jako seelentier, nýbrž přeměna fysická.

Tak můra v podobě myši jde „cicat krev" na Rožnovsku, Bayer, Ć. Č. M. 1875, VII. 86.

Chycená mora mění se v myš v typické povídce, Swiętek 517.

Chycená myš-mora, pověšená na ocase na háku, ráno mění se v dívčinu, Wisła XV. 503.

Přítel hlídá mořeného; přiběhne bílá myš, pokrývka na prsou se zvedne jako hora, trvá to do jedné hodiny. Pak běží do domu známého (Reichenbach), Kühnau 111 č. 1466.

Charakteristická jest proměna mory v žábu. Sem patří, trvám, silně otřelý motiv slovenský: kdo vidí ropuchu, ústa zavírá, aby mu nesčítala zuby. Sbor. muz. spol. IV. 142. Není zde sice přímo naznačena proměna můry, ale dá se doplniti z následujícího motivu v pověstech o můře častého. Podobná představa je asi také sic. mádra, o které na Novohradskú věří, že je to žába a že do člověka vejde, když spí. Pohl. XVI. 251 č. 5. Vyplývá to hlavně ze srovnání s vestfálskou lorke (jinak kröte), jež označuje zároveň moru i čarodějnici, sr. Kuhn II. 21 n. č. 57.

Mórawa jako žába zavřena dp sklenice. Ráno mrtva žába, zemřela sousedka. Veckenstedt č. 27 (= Černý 423 č. 110).

„Žieba je wełyka schwynie", t. j. vědma, Lud. XIII. 126.^