Bere na se rozmanité podoby, na př. zmije, slámy; chycena jsouc nemůže nic učinitiana konec se musí proměniti v postavu lidskou; Wisła VI. 179.

Jako had v německé tradici, sr. Laistner I. 88.

Záby také objevují se jako mahry, splétající koním v noci hřívy ve zcuchané copy. Kuhn II. 21 č. 57.

Mora dochází na člověka v určitou dobu; zdrží-li se a nespí-li, vidí prý moru jako kohouta, slepici, kuře, kočku, ale jen on to tak vidí. Člověk, na něhož mora chodí, je sesláblý, někdy ani choditi nemůže. Václavek 1897 s. 111.

V podobě slepice. V Kladsku v typické povídce: „Přijď si", Kühnau 133 č. 1511. Klení zahání schrättele v podobě černé slepice; Ranke 5. V Briestě dívka mořící v podobě slepice dopadena. Z. Ö. V. III. 89.

Mora moří v podobě malého ptáka, Haas 20 č. 38.

V podobě kravského panděra s tlustýma dlouhýma nohama a rukama, Graber 110 č. 204.

Jako moucha, obyčejně velká, černá, s červeným páskem kol krku, Hvězda 1863, 93. Č. Č. M. 65. 277.

Mění se v mouchu, blechu neb „jak inný robak", Wisła 786. Mora jako cos v rodě „bebechów" moří vesničana, Mat. XI. 59. Přichází v podobě „ćmy" (můry) nebo komára, hledá svůj zamilovaný předmět. K. Lud. VII. 99, sr. Gluziński, Arch. Dom. 1856. 558.

Jako moucha a střevíc moří mora, Kühnau 125 č. 1495.

Podobný motiv proměny v mouchu, G. D. S. č. 404. (Není zde motivu moření, ale zato tento motiv: co se stane mouše, stane se vskutku proměněné osobě.)

Jako motýl popelavý, černé barvy u Lužičanů, který vse zve též „Khodojta", což je čarodějnice nebo mórawa. Haupt I. 66 (= Černý 417). V podobě motýla může vlézti mórawa spícímu do úst, má-li je otevřeny, Veckenstedt 135 č. 15.

Také v aargavské pověsti objevuje se alp v podobě motýla, Roch-holz 247. V kantonu lucernském zve se toggeli zároveň motýl a „aipdrücken", Stadler I. 287. „Molkendieb" jest jak jméno bílého motýla, tak i nadávka mléko (dojení) čarujících čarodějnic, Grimm, Mythologie s. 605, Haupt I. 67.) Alp vychází z obočí jako malý, bílý motýl a posadí se na prsa spícího, G. D. S. 132 č. 80.

Podrobný referát vernsdorfských z r. 1665 ve Slezsku vidí můru v různých podobách zvířecích, jednou jako neurčité, čtvernohé zvíře, jindy zajíce kromě proměn již uvedených. Zbývá po ní nelibý puch. Zíbrt, Obyčeje 213 n.

Zmora neví, že dusí lidi; činí to v podobách zvířecích, Lud XV. 39.

Zmora jako jakési malé stvoření, Wisła XV. 504.