Podoba móravy se v lužických pověstech mnoho nevypisuje. Rys probíraný (husté černé obočí jako znak mory) uvádí jediný Grave s. 58 a po něm Haupt I. čís. 68. Černý ho v lidu nepostihl. Uvádí však, že dr. E. Muka o něm slýchal něco doma ve Wosyku. Zdá se mu, že na ten rys ukazuje pořekadlo: „Wón hlada kaž zmór", t. j. pochmurně, hrozně. Myslí, že zapomenuté již v lidu slovo „zmór" znamená mórawu mužského rodu (jako český morous) a přijímá výklad Pfuhlův: zmor = finsterer, unfreudlicher Mensch, Nachtschleicher. V Lužici jako v Cechách věří, že dítě, které se narodí se srostlým obočím, bude mórawou. Černý 413. Lužič

U Poláků Berwiński (I. 195) i F. Klepaczewski (sr. Lud XV. 38) tento motiv zaznamenávají. 1 Morusa poznati jest podle toho, že má ohromné obočí černé, uprostřed t. j. nad nosem spojené. Odtud asi lidové pořekadlo o černém člověku, že jest „brudny i czarny jak Morus". Sr. Č. C M. 1853, 471, Máchal Nákres 176. Pod. pověst z Kurnika, К. Lud XV. 38. Zmory jsou ženy i dívky vysoké, hubené, bledé, spodní ret svislý, s opuchlýma očima, které se jim ve tmě lesknou jako kočce, K. Lud. VII. 68 (Krakovsko), Wisła XII. 786 (Lud. Ba-siowiecki).

Trudy jsou bledé a hubené, 'ale těžké, Vernaleken 268. Trudy mají silné, srostlé obočí, jsou ospalé ve dne; mají těžkopádné tělo a v noci opouštějí lůžko. Laube, Volkstüml. Überlieferungen aus Teplitz 58. Podle Praetoria lidé, u nichž se obočí ve stejné linii setkává nebo na čele srůstá, mohou přislati jiným alpa, G. D. S. 80 č. 132; mají-li na ně hněv nebo záští, pouhou myšlenkou. Nachtmarte, lorke mají obočí srostlé, ve dne spí, v noci bdí a lidi moří. Kuhn, Westfalen 286 č. 332, sr. Nordd. S. č. 193, Schambach u. Müller č. 245. Podle poznaňské pověsti typické, Knoop 1893, 118 č. XXXIX, č. 8 b, jest známkou mory: chybějí obočí a zuby. Obočí mory sklánf se opačně místo ke spánkům ke kořenu nosu podle pověry v Lechrainu, Leoprechting 10.

b)Zubatost mory. Narodí-li se dítě o půl noci na Zelený čtvrtek, když je měsíc v ouplňku, a má-li dva zoubky, jest to můra. Č. L. XV. 434 n.

Který chasník (chlapec, děvče) se narodí se zuby, bude morou. Takovému dají do huby hned dřevo a on chodí potom jen na dřeva, áž je usuší. Dá-li mu matka piti, chodí na lidi. Václavek 1897 111, Mor. Valašsko 101.

Když se dítě narodí a má v ústech dva zoubky, tož to je ta mora. Ják to babka zpozoruje, musí ty zoubky vytáhnout a tak to děcko vysvoboditi. Ty zuby se odstraňují tak: babka jde uřezat se stromu na dvoře nebo v zahradě koleček a strčí jej tomu děcku mezi ty dva zoubky. Pak teprve je koupá. Po koupeli koleček vytáhne a hodí jej do vody, co se v ní děcko koupalo a tu vodu vyleje na strom, co z něho byl koleček. Od té doby jest děcko zbaveno toho, by chodilo dusit lidi, ale chodí dusit Ten strom a to tak dlouho, až jej udusí, áž.