stromek uschne. Pak má áj dítě pokoj. Zapsal ve Frenštátě z úst j. Srubařové P. j. Strahal.

Narodí-li se dítě se dvěma zuby, třeba mu je vytrhnouti, aby nebylo můrou. Vlast.1 I'. 44, Máchal 176. „Ty zuby když se dítěti vylomí, bude dítě jako dítě; pakli se to nestane, po celý život bude mu po lidech choditi a je „hněsti".

Když se můra narodí, má tři zuby, a co napřed ocumle, na to chodí. Přikryl 335. Narodí-li se dítě zubato, bude. morou, která po lidech chodí, na ně tvrdý spánek dopouští. a pak jim z prsou krev ssaje. Kulda II. 265, Bartoš Lid a národ I. 2Д7, Dial. slov. mor. 205.

Polská verse, Knoop Sag. Erz. 64 č. 90 je ojedinělá a má nápadnou shodu s českou pověstí u Máchala: každý člověk, který se narodí se dvěma zuby, musí se stati morou. Když se dítěti v čas tyta zuby vylomí, bude jako každý jiný člověk atd.

c)Ploskost nohou (špičaté čelo). V Cechách se věří,, žě můra má špičaté čelo a chodidlo zcela ploské bez prohloubení uprostřed. Slávia poh. 80, Máchal 176. Morous má špičaté čelo („šišatou hlavu"), chodidlo zcela ploské (Bydžovsko), Košťál 1. c. 274. Který člověk má rovná chodidla, jest můra. Výheň u Velešíná.. Č. L. XV. 434.

Mora je obyčejný smrtelník, zvláště však ženská. Mezi hlavní známky náleží to, že má rovné šlapy, Václavek 1897. 111.

Také Němci krkonošští si ji představují s ploskýma nohama, Kühnau 135 č. 1516. Sr. též Meyer, M. d. G. 139- Blbé ženy s krátkýma,, širokýma nohama ve svém osmasedmdesátém roku stanou se drudami,. Vernaleken 272. V Salcburku se věří, že všecky ženy, které mají ploské nohy, jsou drudami, nebo v stáří se jimi stanou, Vernaleken 272. Trudy^ staré, ohyzdné ženy, mají drudenfüße s třemi dlouhými prsty, z nichž dva jsou obráceny dopředu a jeden dozadu, Vernaleken 268. Trude korutánska má rovněž „ plattfüße", Graber 110 č. 204. Švábská schrettele má nemotorné, široké, šmatlavé nohy, Birlinger & Buck 305 čís. 486. Schrettele chodí často к ženě. Muž se směje: „Guck, do kommt dein. Kamerad wieder !"

d) Můrou je člověk narozený na „špatném znamení".

Pověra německá zná rozhovor tří starých žen, které se radí, co-mají přiřknouti křtěnci a po řadě navrhují tlačiti vrcholy stromů, hloh,, led a vodu, Laistner I. 305.

Morou jest taký nešťastný Člověk, co se v zlou hodinu narodil. Těžko na to něco poradit — útěchy-z toho nebude nikdy. Wisła IV. 109- Zmora chycena prosí usilovně, aby ji pustili, ospravedlňuje se tím, že nestala se zmorou z vlastní vůle, ale že Pán Bůh ji tak stvořil. Lud XV. 39. Podobně si povídají pod Szmiglem a Kościanem: mora jest člověk žijící, co se v takou hodinu narodil, že sé stal morou. K. Lud XV. 41. Motiv tento o závislosti na „znamení" radu zaznamenal už Klepa-czewski, sr. K. Lud XV. 38, Berwiński I. 195.