za okno. Na druhý den tam tělo zabité ženy. Smírnější konec má záhy zapsaná verse, Gluzmski, Arch. Dom. 1856, 559 ('= К. Lud XVII. s. 99): mořený číhal na zmoru. Když začala tlačit od nohou, chytil ji oběma rukama, obrátil se na bok a dusil kočku žalostne mňoukající. Přivázal ji páskem sv. Františka к noze u stolu. Ráno byla tam žena, která ho milovala, z konce vsi. Slíbila mu, že už ho mořit nebude. Verse krasnostavská, Wisła XVI. 436, provádí jen motiv chycení (kočka tištěna kožichem, piští), motiv návratu v původní podobu chybí. Rovněž poznaňská, Knoop, 117 č. XXXIX. č. 6, neprovádí konečného motivu: mořený zavřel kočku do jizby, ráno jí tam nebylo. Slezská pověst, Kühnau 118 č. 1483: šestnáctileté děvče tlačeno. „Weise Frau" poradí jí alba uchopiti, nejlépe ve čtvrtek, kdy je nejslabší, a při světle připálit. Chytí kočku, ta se změní v jedovatého hada a zase v kočku. Připálí jí hubu, uřízne uši. Soused spálen v obličeji, přišel o .uši; za tři dny zemřel. (Dialektická báseň od Karla Klingse [sr. tamtéž], má podkladem podobnou pověst: otec vidí na dcerce seděti alba v podobě kocoura. Chce jej zabiti; ten prosí'o smilování. Uřízne mu vous a uši. Druhý den leží soused v posteli s uříznutýma ušima a vousem, touží po hřbitově.)

Mahr nabývá povahy pohádkového strašidla v pomořanské pověsti: do ložnice ve mlýně přichází velká černá kočka; zmužilý tovaryš uhodil ji, provázenou šesti jinými, klackem a zabil. Ihned vše zmizelo. Mlynářka ležela mrtva v posteli. Jahn 342 č. 430 (= Laistner II. 2). Jinde je povaha mahry naznačena tím, že kočka, kočky čekají, až člověk usne; tak v hessenské pověsti, Wolf 71 č. 109 (—Laistner II. 2). Úvod pohádkový: mladík chce vstoupiti к sedláku do služby, ten ho s toho zrází, nikdo prý třetí noci u něho nepřežil. Třetí noc vidí u hlav a nohou lůžka seděti dvě kočky. Hádají' se, zda spí („Er bevt, er bevt nicht"). Uťal jedné nohu, druhé pazour. Druhého rána žena a dcéra sedlákova nemocny v posteli: jedné chyběla ruka, druhé prst. Podobně v pověsti lucemburské prou se kočky, druhého dne chybí mlynářce rámě, sousedce noha. Gredt 120 č. 210 (= Laistner II. 3). Podle broumovské, Vernaleken 272 č. 67, pověsti zadržovala sedláku dech kočka. Jeho podezření padlo na služku; přesvědčil se ze stop kočičích v čerstvém sněhu, jež vedly od jejího okna. Konec odchyluje se od obyčejného typu: nadával před služkou na drudy, sliboval pomstu. Chodila pak na koně. Úplně porušeny jsou motivy ve versi ze Zadních Pomořan, Knoop s. 84 č. 177: pacholek chy.il mahrta, hodil na hnůj. Ráno tam ležela kočka. ч

Téže osnovy jsou některé pověsti, kde zmora je chycena v podobě myši; vylučují se odtud verse, hlavně lužické, kde zmorá-myš zavřena do nádoby; o těch dále. Polská verse má motiv úvodní, Świątek 517: muž předstírá spánek, zmora uléhá mu na nohy, aby se přesvědčila, zda spí. V okamžiku, když mu sá.iala po jazyku, ji chytil. Levou paží stiskal, pravou kyjem bil. Změnila se v myš. Chytil za ohon a vší silou udeřil na síni o zeni. Ráno tam dívka. Verse ve Wisłę XV. 503: zmoru v podobě myši chytil muž, z ohonu učinil smyčku a zavěsil na háku: ráno tam visela za vrkoče dívka ze vsi, prosící ho, aby ji