hrnce (nesmlouvaného) provrtali dno a rozžatou svíčku jím poklopili. Voják hlídající viděl, jak na ševci ležela černá kočka. Dveře obepsal svěcenou křidou. Kočka proměnila se ve velikou jehlu. Svec nemeškal, dratev provlékl uchem a pověsil na klínek. Ráno našli tam ženskou mrtvou, která měla dratev provlečenou „od vrchu až do spodu", Pruská pověst, Reusch 2 č. 2, 1, má motiv oslabený, v pověru kleslý: chytne-li někdo olověnou jehlu, jest ji ohnouti a prostrčiti špičku uchem. Ráno najde se se stará čarodějnice, taktéž ohnutá v kruh. V Zadních Pomořanech, Knoop 83 č. 172 ovčák vzal stéblo, strčil jeden konec do druhého a pověsil na hřebík. Ráno visela tam ošklivá žena, která měla hlavu „kdesi". Tato verse zdá se býti původní, „olověná" jehla (epitheton prozrazuje nevhodnost záměny) uvedena místo stébla, prostrčení dratve asi vlivem četných českých pověstí o ševcích mořených.

b) Chycení katexochen v lužické pověsti, Černý 422 č. 222: člověk chytil slámu, která ležela na jeho hrudi a tu držel až do světlého dne. Přišly děti sousedčiny, aby pustil jejich mámu.

Slezská, Kühnau 121 č. 1488: pacholek sevře stéblo v oji. Ráno tam vězí mladá dívka, malíček má přimáčknutý. Byla to sestra sousedky můry. Pruská, Reusch 3 č. 2, 3 (= Laistner I. 57) je již přechodem к povídkám „sňatek s morou". Kovářský z Královce chytil stéblo. Sevřel je do svěráku. Druhého dne stáia tam nahá ženština a její malíček vězel ve svěráku. Shodná je švýcarská, Lütolf, Sagen 117 (= Laistner I. 56). Kováři radí přátelé. V pověsti hessenské, Wolf 59 č. 93, pomáhal muž mořenému truhlářskému pomocníku. V 11 hodin slyšel vklouznouti dírkou ve stěně alpa, načež ihned druh mořen. Vyskočil, zacpal otvor. Prohledali celou dílnu, nalezli obilní klas, který sevřel chytrý muž do svěráku. Ráno nahá ženština.

Méně ustálená je osnova v povídkách, kde mora chycena v jiné podobě. Jsou to vesměs rysy známé z obecné víry, zde loka-lisované, seskupené v zážitek osobní, někdy hodně bizarní.

Jmenovitě mora v podobě kočky chycena, poznamenána, zabita. Pověst z Mladé Vožice, Č. Lid XV. 437, hlásí se osnovou к některým povídkám „mora-stéblo". Zvláště к valašské, Václavek 97. 111 (sr. shora). Nový chasník chce chytiti moru sužující mistra truhlářského. Ale první i druhý den v 11 hodin usnul. Třetí den posilnil se kořalkou. Viděl za oknem černou kočku, která se chtěla dostat dovnitř. Slyše, že mistr nemá kočky, podle rady zabil ji kladivem. Druhý den pod okny domácí žena «zabita. Často mořený zedník spal, cizí kočka dřímala na granci, klímala hlavou, až šňupákem klepla o kamna. Promluvila: „Muška svatá, byla by hapala." Sťal jí hlavu a hodil ven. Ráno našel kmotřičku vedlejší s uťatou hlavou na hnoji. Přikryl 335. Zcela se shoduie polská, Ciszewski 170 č. 8. Krejčí pracuje do poci, zdřímne; na dvoře mňouká kočka. Pustil ji do jizby a znovu usnul. Kočka jej dusí; utrhne jí nohu. Utrhl nohu babě, která byla zmorou. Konečným motivem přiléhá těsně к českým polská verse, Wisła XV. 503. Mořený bděl, černá kočka usedla před ním ^na stole, předla a tak jej uspala. Druhou noc rozhněván udeřil ji kladivem a zabitou vyhodil