řeni. Hospodáři se radí, aby připravil ke dveřím špalek a sekeru, a co o půl noci poleze dírou ve dveřích, aby přeťal. Přeťal stéblo slámy. Ráno půl ženy ve stáji, druhá přede dveřmi. Pokoj. Hradecká pověst se shoduje, Košťál 276, ale můrou mořící vraníka je zde hříbě, „odstávce", které ještě jednou denně „pod kobylu" puštěno a jako stéblo přeříznuto. Pojde náhle.

Krakovská pověst, Wisła I. 99, shoduje se s českými. Krejčí přetne stéblo slámy nůžkami, ráno půl baby v chalupě, druhá půl za chalupou. Stejná je jiná polská, K. Lud. VII. 75. Ciszewského verse, 170 č. 7 má nezvyklý úvod: muž prosil babu za kmotru, nevěda, že je zmorou, vyčastoval ji, ale nechtěla .jiti do kostela. Chtěla jiti až druhý den. Přiměl ji, aby u něho nocovala. Proměnila se ve slámu a chtěla utéci štěrbinou. Přestřihl ji ve dvé. Proměnila se opět v ženu, ale bez ruky. Málo je rovněž německých tohoto typu. Pověst z pol. Slezska, Kühnau 126 č. 1497, má úvod strašidelných povídek: v starém baráku straší ďáblova bába, rdousila spáče. Vojáci tam byli ubytováni. Jeden nespal, nůž měl připravený na stole. O půlnoci lezlo stéblo klíčovou dírkou, voják je přeřízl. Na zem padla přeříznutá žena. Pokoj. Motiv oslabený má švábská, Birlinger & Buck 301 č. 480: kovářský mořen, bdí, chytil stéblo, nožem stéblo pořeže. V neděli na cestě do kostela vidí babku pořezanou. Vyčiní jí. Pokoj.

Jiné těžké poškození mory-stébla udávají pověsti. Mora-sťéblo o 12. hodině spadlo se stropu na spícího vojáka, druhým hlídaného. Voják, jenž hlídal, popadl je, utrhl klas a kus ze spoda; ostatek vyhodil oknem. Ráno měli pod okny člověka bez hlavy a bez nohou. Slávia 1882,80 (= Košťál 281). Mořený při měsíčku zahlédl v klíčové dírce konec stébla, jak zmizelo. Podruhé je chytil a rozdrtila ráno zvonili hodinku sousedce, která celá potrhaná ležela v posteli. C. L. VII. 123. (Shoduje se značně s pověstí z Nadějkova, sr. shora.) V hanácké pověsti, Vyhlídal 91, mořená dívka chytla podle rady slámku a rozkousla ji. Slyšela plakat. Kmotřenka ráno měla zavázaný prst. Pokoj. Shodují se německé z polského Horního Slezska. Kühnau 125 č. 1495. Dědeček rozdrtil stéblo, vyhodil oknem. Ráno tam našel svého příbuzného mrtvého. T. s. 128 č. 1499: Stará paní rozdrtí stéblo na dvě polovice. Ráno teta na ulici ve dvě části roztržena.

Jinde je mora-stéblo popálená. Podle rady „potlókle a po-pálele" ji, ana mořila chlapečka v pověsti hanácké, Pov. lidu opav. a han. 118 č. XLVII. Ráno žena potlučená a popálená. Chlapec umřel. Shoduje se pověst švábská, Meier 173 č. 193—5 s úvodním motivem: spoluspáč vidí na prsou mořeného stéblo. Připálí je. Druhý den sousedka má spáleniny na rukou a nohou. Pokoj. V jiné švábské klesají už motivy v pověru, Birlinger & Buck, 305 č. 489. Pod. Schönwerth I. 221 č. 11 (sr. Laistner II. 8). Poněkud se liší (schrättleinovi vytrhl vlas a držel u světla, a tak jej připálil), Birlinger 1, 304 č. 484 (== Laistner II. 8).

Někde pověst končí hodně podivně: tak z Hrádku u Bojkovic, Václavek 1897, 111. Svec mořen, voják mu pomáhá. U „netrženého"