Je to několik skupin více méně podobné osnovy; jen někdy bývá motiv úvodní nebo konečný rozšířen.

a) V podobě stébla bývá mora nejčastěji chycena. A v této skupině jest v tradici československé povídka o tom, jak morą j^ako stéblo byla přibita, hojná. Byla zapsána již Houškou v Č. Č. M. 1853, 469 ve stručné versi: Jeden kovář lapl stéblo, přibil je hřebem ke vratům a ráno spatřil tam kmotru svou, za šat přibitou. Pravidelně se vypravuje tato pověst o ševci a bývá mnohem obsáhlejší. Tak slezská, Sláma 82 č. 51 (= Prasek, Vlastivěda I. 44). Svec je „chudobný a vy-žiblý" od moření. Lidi mu radí, aby ji lapl a držel. Chytil kočku, ta se proměnila ve stéblo slámy. Svec vzal kladivo a přibil cvokem stéblo na stěnu. Pak spal dobře. Ráno na stěně přibitá za ruku stará bába z dědiny. Táž je pověst polská, Knoop, Sagen u. Erz. 64 č. 90, až nápadně shodná.

Pověst z Výhně u Velešína (C L. XV. 437) vypravuje o pacholkovi, který ráno nalézal vždy na prsou seno nebo slámu. Lidé mu poradili, aby ji přibil. Udělal tak, přibil ji na „lejc" a ráno byla tam přibitá můra, ženská ze vsi, za sukni a nemohla s-místa.

Jinou motivaci přibití a konec drastičtější uvádí pověst z okolí Na-dějkova, C L. XVII. 455. Ševce přemáhá už dřímota při čekání na můru. Ucítil také, jak za ňadry cosi ho příjemně lehtá, uspává. Sáhl tam a vytáhl stéblo. Rozloben přibil stéblo na dveře a odešel spät. Ráno zvonili umíráčkem jeho tchýni, která do rána zemřela s ranou v hlavě.

Lužická pověst, Veckenstedt 136 č. 18 (= Černý 424) vypravuje o mladém sedláku, který sáhl po mórawě, chytil stéblo a ji přibil na stěnu. Ráno tam visela jeho milá mrtvá.

Pověsti německé jsou nečetné. Shoduje se vorarlberská, kde schrätlin v podobě stébla je přibit. Ráno tam visí stará žena, Vonbun 79 č. 20 Pověst munsterberská, Kühnau 115 č. 1473, vypravuje, jak muž přibil alpa v podobě stébla na dveře. Druhého dne přišel к němu muž a prosil, aby vybavil stéblo, jinak, že nemůže žiti.

Četné pověsti vypravují o přetětí, přeříznutí stébla-mory. Oráč píchá kudlou do teplých buchet a objeví tím můru, jež souží hospodáře, totiž ženu a dceru jeho. V noci na ni číhají. Klíčovou dírkou souká se stéblo slámy. Pacholek kosířem stéblo v půli přeťal; ráno pąk ležela hospodyně v půli přeťata u lože a pacholek náhle zmizel. С. С M. 1855, 46. Pověst z Hradecka, Košťál 281: hospodář v Nedělištích přestřihl nůžkami stéblo, táhnoucí se klíční dírkou do světnice; půl těla lidského padlo do světnice, druhou polovinu našli za dveřmi. Horácká pověst mluví zase o ševci, na jehož dítě chodila můra. Sláma leze skulinou v okně. Přetrhl slámu. Ráno půl ženské venku, půl ve světnici. Byla to hospodyně z té vsi. Dufek 47. Stejná verse, vyzdobená beletristicky, ale zapomínající udati proměnu mory ve slámu, stéblo, ač ji naznačující, je chotěbořská, C. L. XI. 277. Švec hlídá syna mořeného, můru deroucí se průchodem dovnitř nůžkami přestřihli Přes dvě stavení dále zemřela náhle ženská. Krumlovská ze Zlívi, С L. XVI. Koně mo-