1503, α (žena), β chybí, γ (kousek chleba), δ (zakuklená žena beze slova), ε2: vyhnala ji koštětem; chybí φ, místo toho: proti moře obrácené koště přede dveře.

Motiv β chybí často v pověsti německé; tak v kladské pověsti, Kühnau 143 č. 1531, která má rozvedený motiv α, γ: „Komm nur morgen früh, da werde ich dir einen Böhmen (10 Pf) geben!" Stará Bartoníčková, dostávši peníz, ptá se, kam má jít, až přijde opět její čas. Ukáže jí na hrušku (δ, ε1). Strom brzy uschl (φ). Bez β a φ je pověst z Nisy, Kühnau 117 č. 1479: α (žena), γ: („Klebrütel"), δ: Zena přijde a ptá se, vidouc pečenou housku: „Na, dô huste ja a Klébrůtla, dos Is wull fer mích?" Ta jí housku nabídne (ε1). Z okresu Třebnice, Kühnau 120 č. 1487: α (žena mořena zvláště v šestinedělí), β chybi, γ: Weichbrot, δ: alp - muž, postavil se ráno němě v koutu na košťata (snad oslabený motiv známý z pověsti z Chrudimská, Chrud.-Nas. III. 198, shora). Dolno-rakouská verse, Vernaleken 271, má široký motiv α (literární?); Hans chytil drude za vlasy a pozval ji na poledne atd. (γ), δ: (stará žena jednooká se šedým šátkem na hlavě, s nápadně krátkýma, širokýma nohama v poledne přišla, nepromluvila, šla až doprostřed světnice, pohlédla ostře na Hanse a natáhla ruku. Dal jí kousek chleba, na něm čtyrák. Místo motivu φ opět prostředek proti drudě: větev jmelí na práh stáje.

Někdy jest zjednodušena pověst o více motivů než jen o β, φ: často chybí ε1 (nebo ε2); tak stručná pověst, zapsaná Houškou, C. Č. M. 1855. 46: α („jedna žena"), β chybí, γ („bochníček"), δ („jedna ženská" slíbený bochníček od ní žádala), chybí ε, φ. Podobně stručná polenská verse, Hošek I. 179 č. 12: α (krejčovský tovaryš), β chybí, γ („ráno přijď si, já ti dám šesták"), δ (hospodyně), ε a φ chybějí.

Jiné tvářnosti nabývá vynecháním ústředního motivu γ pověst hanácká, Vyhlídal, Malůvky 89, kde α rozveden: žena, šestinedělka, odběhla ke kupci, ještě než šla na první úvod; „mura" vzala z kolébky dítě, „vecomlala ho a vhodila do kóta zhuro nohama". Svítila svíčkou, babka jí poradila, aby dala к zídce do zahrady krupici, mouku a kus sádla (β). Mura, když viděla, že je štědrá, vzala si všecko a dítě nechala na pokoji. Tedy α, β, γ chybí, ε1, φ. Ovšem zde „mura" blíží se už divé ženě (sr. shora).

Některé motivy chybějí také v pověstech lužických, Černý 421 (Veckenstedt, Sołta). Polská nadrabská, Swiętek 519, vykazuje toto schéma: α, γ, δ, φ. α (hospodář dušen morou v podobě kočky), („dám ti něco z chalupy"), δ: ráno hluchá baba ptala se po hospodáři, který nebyl doma; neřekla, proč přišla, φ; pokoj.

Poznaňská pověst, Knoop 1893, 118 čís. XXXIX. 8 b;. má motiv α rozšířený úvodem: dělník, zaměstnaný v lese, zažene stařenu, která sbírá dříví; nevšiml si, že má známky mory: chybělo jí obočí a zuby. Mořen, (α), β chybí, γ zkomoleno (na snídani), δ (ona žena zahnaná), ε chybí, rovněž i φp. Místo toho prostředek: koště na práh jizby. Pouhé trosky jsou v kladské versi, Kühnau 133 č. 1511: α (žena mořena alpem v podobě slepice), β chybí, γ (kousek chleba), δ, ε, φ chybějí. Rovněž tak hornofalcká, Schönwerth I. 201, α (šestinedělka), β upraveno: hodí bílý šátek do jizby; γ („Přijď zítra"); chybí δ, ε, φ.