„tři bilé dary" (sůl, mouku, vejce). Pak γ, δ („ein ganz sauberes mensch aus Sterzing"), ε1: uložila mu mlčení, musil jí na to dáti levou ruku.

Poznaňská pověst, Knoop 1893, 118, č. XXXIX. 8 a, je přechodem к variantu s ε2. Dítě ovčákovo mořeno, β: žena radí matce pozvati moru na snídani a koštětem jí vybiti. Motiv γ shodný, δ rovněž. Soucitná žena ovčákova dala stařeně jisti, místo, aby jí vybila a vyhnala. Proto také motiv konečný změněn: v následující noci dítě zemřelo. Variant s ε2 není tak hojný. Výraznější tímto motivem jistě než nejdříve zapsaná zví-kovská (sr. shora) je nasavrcká, C L. XI. 167. Syn vdovy mořen. Bába radí. „Už mě nechej a zejtra si k nám přijď pro hrách." Pak γ, δ („starej Doležal, co zvostával za vsí"), ε2: máma vzala koště a jak vám ho řezala, tak ho řezala přes celou ves až do jeho boudy za vsí. Pak φ: ještě jí poděkoval, nechodil už lidi cucati. Oslabený motiv ε2 silnější než zvíkovská má domažlická pověst. Krejčí podle ní „citýruje" můru r „Můro moroucí, peklo horoucí, přijď si zejtra pro tu jehlu nejlepší." (γ). Pak δ (sousedka), ε2 vzal hůlku, kterou ji dveří měl a několikráte sousedku udeřil, takže brzy utekla. Pak φ. Č. L. XII. 311. V lužické pověsti, Veckenstedt č. 9 (= Laistner I. 41), moří muž, proměňující se v murawu, selku i v přítomnosti lidí, kteří nic nevidí. Mluviti selka nemůže, neboť murawa strčí jí jazyk do úst. Motiv β schází. Jednou přece mohla říci: „Přijď zítra к snídani!" Pak δ (onen muž) а ε2 (selka vyžene jej koštětem), φ. Motivem ε2 shoduje se s českými německá ze Slezska, Kühnau 132 čís. 1508, ale kombinuje jej s ε1, α. (myslivec), β (přátelé), φ (houska), δ (baba), ε1 a ε2: myslivec podal jí housku a vyhnal koštětem, φ. Oslabeným motivem ε2 upomína na zvíkovskou švábská, Birlinger & Buck, s. 304 č. 483. α (selka), β (přátelé), γ „ein Häfele voll Kraut holen", δ (sousedka), ε2: byla vypeskována. Pak φ.

Někdy vypouštějí se některé motivy. Nejčastěji chybí motiv β a vpadá se zrovna in medias res.

Podle pověsti z okolí Nadějkova, Č. L. XVII. 455, sliboval trápený hospodář můře: „Odejdi již, prosím tě a přijď si ráno, pro co chceš. Dám ti všeho, čeho budeš chtíti. Vezmi si třeba hrnek na mouku a žena ti přidá ještě nějaké to vejce." Po tomto motivu γ, sleduje δ (sousedka), ε1, φ. Syn správcův v Nedělištích (Košťál 277) byl morousem; mořil svého spolužáka tak, ze měl tento ruce a nohy samou modřinu. Přicházela o jedenácté, (α) Slíbil jí housku s medem — ustáleným úslovím (γ). Druhý den ráno za dveřmi syn správcův prosil o slíbenou, housku (δ), pak ε1, φ. Pověst ze Syrovátky z Hradecka, Košťál 277, nijak se neodchyluje od průměrného typu: α(selka), γ (krajíc chleba), δ (bába), ε1, φ. Rovněž pověst ze Bzenecká, C. L. XIV. 381: α, β chybí, γ (skýva chleba), δ (nejlepší přítel), ε1 naznačen. Verse z Velešína, C L. XV. 437, je stručná, motiv úvodní chybí, zrovna jako β; a začíná se hned γ: slíbiti může krajíc chleba s máslem, právě když jejich dítěti pila krev a stařena přišla hned po ránu; rozhněvaný soused vytáhl ji před domek a tak vyhodil za plot. Tak měli od ní pokoj. Tedy: γ, δ, ε2, φ. Chléb s máslem slibuje (γ) člověk zmoře v polské pověsti, Wisła XV. 503/4, rovněž chybí motiv rad (β). Druhá polovina pověsti úplná: δ (mlčící žena ráno), ε1, φ. Rovněž tak polská verse z Ratiboře, Kühnau 129 čís.