DROBNÉ ZPRÁVY.

16. října r. 1920 zemřel pilný pracovník na poli českého národopisu, neúnavný sběratel českého zvykosloví, prof. Josef Košťál. Narozen v Nedělištích u Hradce Králové (r. 1851) J. Košíál prožíval dětství i první léta jinošská v době, kdy hospodářské a .sociální důsledky r. 1848 změnily život na vsi do základů. Robota a správní soustava patrimoniální zmizely, lepší prostředky dopravní počínaly sbližovati venkov s městy, mizel lidový kroj a s ním i staré obřady a obyčeje. Přes to však stará tradice ještě žila a vnímavý hoch měl možnost poznati různé stránky její z vlastního názoru. Po studiích v Hradci Králové a na filosofické fakultě v Praze Košťál* působil po 23 léta na reálném gymnasiu v Novém Bydžově a od r. 1899 na gymnasiu v Truhlářské ulici v Praze. Živý zájem o lidové podání vedl jej na dráhu spisovatelskou již od let studentských. Přispíval do časopisů zábavných, do kalendářů a j. populárními články, causeriemi nebo i prostými snůškami materiálu, připomínajícími starší stati, jež ve Květech, Světozoru a j. otiskovali Primus Sobotka, Coel. Fric (v moravské Koledě] a j. Jest přirozeno, že Košťál v tomto období své činnosti spisovatelské přidržoval se mytologických názorů Jos. Ign. Hanuše, které tehdy byly uznávány u nás všeobecně, avšak třeba vytknouti s uznáním, že neustrnul na tomto zastaralém stanovišti. Národopisný ruch let devadesátých vnesl k nám nové myšlenky, nové metody i požadavky, jejichž vliv zračí se i v pozdějších pracích Košťálových. Ubývá klamných dohadů mytologických, spisovatel stále rozhodněji se omezuje na úkol sběratelský a pokouší se pod různými hesly skupiti zvykoslovnou látku svých předchůdců i vrstevníků, kterou doplňuje ze zásob vlastních. Není pochyby, že vykonal dílo záslužné, jehož hodnota vědecká byla by větší, kdyby byl všude přesně citoval prameny, aby bylo jasno, co přejal z literatury a kde čerpal z vlastních sbírek rukopisných. Dodejme ještě, že prameny, jichž užíval, byly ceny velmi nestejné. Po stránce obsahové práce Košťálový, vydávané po časopisech i knižně, dotýkají se oblasti drobné mytologie, lidových pověr, zvykosloví, najdou se i drobnosti dialektologické a pod.

Cíl, který svým pracím vytkl, jest zřejmý: šlo o to, podati jakýsi soupis českého zvykosloví. V souborných statích ukládal lidové podání o tělesech nebeských, o různých zjevech atmosférických (bouře, blesk, krupobití, snih, vítr), sbíral tradice o různých povoláních (holubář, hrobař, včelař atd.), názory lidové o nemocech, o živočišstvu, o rostlinách atd. Jsou to pilné snůšky látky, žel, dosti různorodé, jimž chybí širší hledisko srovnávací. Význam Košťálův tkví zejména v jeho úsili popularisačním: šířil lásku к lidovému podání a budil zájem o jeho rozmanité stránky i tam, kde vědecké výsledky české etnografie byly známy velmi málo. Za tuto oddanou práci ve službách ušlechtilé myšlenky, dějiny českého národopisu zachovají J. Košťálovi vděčnou vzpomínku. Připojuji soupis prací, který však není úplný, neboť Košťál přispíval též do časopisů pro mládež, psal do listů krajinských a pod. ([sou to na př.: Bydžovské Noviny, Český Venkov, Česká Domácnost, Hlasatel, Hlas od Cidliny, Máj, Malý Čtenář, Naší mládeži, Ratiboř, Rolník a j.)

1886 „Můra". (Vesna.) — Smrt v názorech, pověrách a zvycích lidu českého" (Učitelské Listy.) — Chléb v pověrách a zvycich lidu českého. (Výr. zpráva gymnasia v Novém Bydžově. Znovu otištěno v časop. Mlynář XVI. 1905.) —