sedlák ukousl palec, když jej dávila. Stará s mladými chtěly ho ubodati noži následující noci. Vyslechl jejich rozhovor a položil na své místo v posteli přistrojený pařez. Ráno našel v něm mnoho nožů.

V několika versích moravských mora jdouc dusit vyjme si střeva; kdosi ji uvidí, střeva něčím posype; mora umírá (neb osvobozena).

Valašská, Václavek 100: mora družkou na svatbě. Večer najednou odešla. Mládenec šel za ní. Vešla pod most, zvrátila tam cosi. Našel střeva na hromádce; posypal je řezinami. Za chvíli přišla a chtěla střeva do sebe vsoukat, nechtěla do ní. Prala je a říkala, když je chtěla do sebe dávat: „Hledám konca od bachora." Nechtěla však do ní a tak na tom místě zemřela.

Stručnou versi zapsal Bartoš od Brna, C L. XI. 119: pacholek spící na mlátě, viděl nahou robu, jak vykasavši střeva, na trávě je složila. Poválel je v plevách. Za hodinu se vrátila, soukala je do sebe, ale^ nemohla; svalila se a ráno ji našli mrtvou. Totéž ještě stručněji u Šebestové, Lidské d. 275.

Hanácká verse je povídavější, začátek shoduje se s versemi „vrby". Konečný motiv porušen osnovou „vysvobození mory". Vyhlídal, Mal. 91. Zena každé noci mizela, muž hlídal. Viděl, jak na dvoře prostřela bílou plachtu, vytahovala ze sebe střeva a položila na plachtu. Nasypal na ně ječných plev. Vrátila se, „bela choda, že be jo mohl přeščípnót". Souká do sebe střeva, ale najednou je vyškubne a naříká. Muž vyběhl; klekla na kolena a prosila, aby to žádnému neříkal, že ona za to nemůže: kmotra překročila dřív práh z kruchty do kostela než babka s ní, a tak propadla moci „čarodenice". Musila kolik let vytahovati střeva, udělat se duchem, klíčovou dírkou vlézti do některého domu a tam škrtit dceru neb syna, „až oschne a umře". „Те se můj vesvobo-ditel, protožes mě zastal pře mé práce." Pomohl oprat střeva, vsoukala je; pokoj.

Vynětí střev v pověře moravské často se připomíná. Slovácká, Obzor IX. 215 č. 14 (= Košťál 274), kombinuje: aby lóza n. můra v podobě stébla do příbytku pohodlněji vniknouti mohla; pod. Vyhlídal, Mal. 89,

Bzenecká pověra, C L. XIV. 381 uvádí také oválení v ječmen-ných plevách; všecky rysy osnovy jsou tu, ale nejsou uvedeny jako případ určitý.

Podobně v pověře vorarlberské, Vonbun 78 č. 20: schrättelig rozřízne si břicho, vyjme střeva z těla, takže se stane zcela tenkým a každou štěrbinou se protlačí. Osnova celá, tamtéž 79 č. 20: kdosi našel střeva schrättligova přede dveřmi; přimísil smolu a drtiny. Konec stejný: nestvůra pošla.

Nečetné slovanské a hojné německé verse vypravují asi tuto osnovu: α: hospodyně odchází v noci z domu tlačiti dřevo; ß: hospodář ji vystopuje, β doznání mory; γ: chce jí pomoci, porazí strom, doveze do dvora; γ: smrt ženy mory.