V polské tradici jest tato osnova založena na názoru, že duch zmory, j poněvadž náleží do světa smrtelného, nemá moci viděti v temnotě, Swiętek 518; mořený nastrčí zmoře něco místo obličeje; na radu položí do lůžka panáka, sám pod postel; ráno panák proboden, hlava uťata aneb pod.

Výstižná je verse nadrabská, Swiętek 518. Muž mořen. Přátelé radí. Uválel si zadek „w odchodach ludzkich", položil se obráceně, ježto zmora chodila od hlavy. Hledala jazyk, našla nečistou část těla, zamazala si pysky a plivajíc odešla. Chlap předvídal, že se bude chtíti pomstiti. Udělal postavu ze slámy a oděl ji. Sám si lehl jinam. Uťala dědovi ze slámy velkým nožem hlavu.

Rys základní klesl na Mazursku, Wisła VI. 177, v pověru preventivní: jest se klásti na břicho; když zmora přijde a zpozoruje, že ne-celuje na tvář, rozhněvaná odejde.

Méně výrazná je poznaňská. Knoop 1893, 119 č. XXXIX. 10. Mora dusila ženu. Na radu kladla se do nohou postele, avšak nepomohlo to. Motivace pomstychtivosti mory porušena: mora řekla, že ji zabije příští noc. Ustrojila koště na radu lidí ve svůj čepec a šat; položila do lůžka, sama pod lůžko. Ráno přeťato koště pod čepcem. Pokoj.

Německá (?) z Poznaně, Knoop Sagen u. Erz. 62 č. 87, je stručnejší, konec porušen: na radu lidí mořená paní položí podušky do nohou: obtěžována alpem na nohou. Z bázně před alpem položila na radu sousedů palici do lůžka, sama pod postel. Rozzlobený alp už nepřišel.

V polské z Poznaně, Knoop Sagen u. Erz. 64 č. 92 je ústřední motiv, napálení, ještě více setřen. Chudý mořený dělník na radu moudré ženy vydrží nejprve klidně moření mory; podruhé naplnil pytel slamou a položil do postele, sám pod postel. Uslyšel válení mory. Na radu chytré ženy, neboť věděla, že zmora přijde se pomstiti, sám si lehl pod postel. Mora přišla s planoucí kosou. Úder. Ráno palice rozpoltěna.

Zapomenut je dramatický podnět úplně a konec pokažen ve versi, Wisła XV. 504: mora v podobě malého stvořeníčka mořila člověka, vytahovala mu jazyk a ssála krev. Proto motiv konečný se připíná bez motivace: z netrpělivosti nad psotami položil člověk následující noci oblek na lůžku, sám položil se na jiné. Mora zpozorovala podvod, našla ho i probodla nožem.

Také na gnieciucha přenesen tento, ale silně okleštěný motiv. Jeden muž chytil gwieciucha a vzal mu červenou čapku. Ten ho velmi o ni prosil. Přinesl mu peníze, takže čapku naplnil. Druhou noc^ chtěl se pomstiti. Přišel dříve než obyčejně a vrazil do postele nůž. Štěstí, že muž doma nespal. Zbiór X. 111 č. 2.

Tentýž začátek má verse v Arch. V. 644, ale vítězí gnieciuch svým danajským darem. Přinesl vojákovi za čapku mnoho peněz; alé tomu se to nevyplatilo: pil mnoho, a když šel jednou opilý domů, utopil ho topielec.

Ústřední motiv se obměňuje, vystupuje-li celá rodina mor, jako v polské versi z H. Slezska, Kühnau 146 č. 1535. Jedné mladé moře