pověst o duši-moře, vycházející z těla a tlačící strom, ale podstaty její ještě nechápal; to je asi ona „pověst z bývalého kraje bydžovského". Ale byl příliš básníkem, aby se nepřiklonil к umělecké úpravě B. Němcové, také ovšem příliš básníkem, aby napodobil beletristický úvod u „Viktorky" a sny Viktorčiny o vrbě, drže se stručnosti tradice, a příliš svůj, aby nepřičinil motivu lásky mateřské v závěru (kolíbka z vrby, proutí na píšťalky).

Uděl mory chápe lid někdy jako nezaviněný zlý osud (sr. shora). Odtud vzniká kruh pověstí o vysvobození mory. a) Mory a host.

α: člověk nějaký na noclehu (obyčejně u hostinského); β; vyslechne rozhovor tří dcer-mor, jež naříkají; γ: řekne otci (a radí je překřtíti); δ: překřtěním vysvobozeny.

Hlavně v tradici polské, tak mazurska stručná verse, Wisła VI. 179. Cestující vyslechl tři sestry, které se vrátily z noční výpravy: jedna musila dusiti lidi, druhá dobytek, třetí stromy. Opakoval otci rozmluvu; děvčata překřtěna.

Shodná a stejně stručná, Wisła XV. 503. Dcery dusí oheň, vodu, hloh (β). „Pobožný stařec" radí otci překřtíti (γ), pak 5.

Mazurská verse z okolí Olštynska, Wisła VII. 8, zná dva učně cestující po světě, přišlé do hospody (α). Jeden z nich slyší naříkání dcer zmor (lidi, dobytek, stromy). Probudil i soudruha. Pak γ s radou překřtění, δ.

Verse šamotulská, Lud. XV. 40, vypravuje shodně. Jedna matka porodila všechny tři dcery na nešťastné znamení; dusily, jedna lidi, druhá trní, třetí vodu. Nářky vyslechl pacholek. Rozmluva mor stereotypní jako v předešlých. Tedy α, β; zapomenuty však už motivy γ, δ nebo nedopověděny vypravěčem.

Ve versi mazurské, Wisła VI. 178, chybí host (α). Jinak se shoduje. Moří trní, vodu, koně. Rozmluvu podrápané trním, vodou znavené, potlučené koni vyslechne otec. Byly nevinné. Zavinili to kmotři. Proto §.

Shoduje se úplně německá ze Zadních Pomořan, Knoop 28 č. 50. Starší cestující- noclehem u nádeníka (α). Obě dcery vstaly o jedné hod., o druhé se vrátily. Naříkají si: jedna jezdila na plotě, s něhož padala, druhá na hlohoVém keři, který ji pobodal. Vzdychaly po osvobození (β). Pak γ s radou; δ.

Verse z ostrova Volyně, Haas 20 č. 37, zná tři mahrty mořící krávu, koně, bidlo ve stáji. Vyslechl je mladý příbuzný. Pak γ, δ.

Shoduje se také pomořanská, Jahn č. 476: mahrty moří vodu, hlohový keř, plot laťový.

Slezská pověst, Kühnau 141 č. 1528, zná také pocestného mladíka, který vyslechl rozmluvy tří dcer. Pověděl matce, když je tato ráno budila a ony nechtěly vstávati; druhý den našla matka jejich těla zase bez života, duše bloudily. Chybí však motiv δ.

Některé polské přesahují do osnovy „Vrby". Tak, Lud. XV. 41 č. 9. Žebrák vyslechl dcery jednoho hospodáře; dusily sosnu, vodu, trní (α, β). Nový rys podružný (jako v posledně jmenované slezské):