když ráno budí otec dcery do roboty, ozve se žebrák, aby je nechal v klidu. Poví otci, co slyšel (γ). Otec chce jim pomoci: kázal stíti sosnu a přivézti na dvůr, rovněž trní, a vanu naplnit vodou. Hlídal dcery až do rána. Ráno dcery už nežily, neboť předržely svou hodinu.

Tamtéž č. 12 se shoduje až na maličkosti: zde je to mnich, který spí v jizbě se třemi dcerami hospodářovými. Slyšel, jak vyšly, ale těla zůstala na lůžku. Naříkaly (vodu, trní, sosnu). Ráno budí matka. Mnich ji zadrží a poví. Hospodář porazil sosnu a přivezl: dcerka umřela; ostatním nemohl jinak poraditi. Smrt jedné mory je zde logičtější než tří jako ve versi předcházející.

Oldenburská verse, Strackerjan I. 378 b, kombinuje jiné motivy. Cestující tovaryš nocleh si vyprosil u sedláka; pozdržel ho v domě. Večer tovaryš řekl sedlákovi, že jedna ze tří dcer nebývá v noci doma. Vedl jej do alkovny, kde jedna leží jako mrtvá. Zavřel alkovnu, ukázalo se cosi jako kouř nebo pára, hledalo otvor. Otevřel alkovnu, kouř vešel tam a život se vrátil do třetí dcery.

Úplné posunutí známých motivů je v pověsti, Mannhardt, Germ. Myth. 634 (= Laistner II. 355), kde vyslechnuta rozmluva tří starých žen, které se radí, co mají křtěnci přiřknouti: navrhují tlačiti vrcholy stromů, hloh, led a vodu. Vyslechší oznámí otci, a staré ženy jsou vyloučeny od křtu.

b) Umoření zvířete.

α: hodná služka vypadá špatně, vychází v noci; β: zaměstnavateli přizná se, že je morou a že by mohla býti vysvobozena mořením zvířete; γ: ten jí nabídne nějaký svůj kus, ona jej moří; δ: vysvobozena.

Vzorem může býti verse Grohmannova, Sagen 212. Paní má služku-moru; vyptává se jí celé bledé, co jí je (α). Plakala a přiznala se, že musí mořiti. Paní ptá se, zda by jí něco nepomohlo. „Ano," odpověděla služka, kdybych něco měla, co bych směla umořiti (β). „Umoř tedy pro mne nejpěknější krávu ve stáji, bude-li ti tím pomoženo," pravila paní. Ráno nejpěknější kráva mrtvá (γ); služce tím pomoženo.

Shodná je verse vorarlberská, Vonbun 77 č. 19 c. α: vyptává se pán; vysvobozena by byla, kdyby mohla koně umořiti. γ, δ.

Úplně se shoduje s vorarlberskou tyrolská, Zingerle 348 č. 596, kdežto druhá tyrolská verse, Zingerle 347 č. 595 odchyluje se jen motivem ß: služka nepřiznáva se, ptá se jen, mohla-li by zardousiti nej-lepšího býka. Pak γ, δ. Podobně Schönwerth I. 210.

Mravní prohloubení verse Grohmannovy ve skutečnou oběť zná Vernalekenova verse, 269. Chudá pradlena má starého koně, kterého užívá к rozvážení prádla. Na opětovné otázky její nebohá pomocnice neodpovídá, až když jednou ve dvanáct hodin prádlo vypadlo jí z ruky, ztrnula a zůstala jako přibita se zavřenýma očima jako v hlubokém spánku státi před neckami. Když po půlnoci se vzpamatovala, přiznala se: může býti vysvobozena, dovolí-li jí někdo utlačiti zvíře, které je mu velmi užitečné a cenné. S těžkým srdcem dovolila jí pradlena, aby umořila jejího jediného koně. Pak δ.