Zprávy z museí.

105

nmč. letní zámeček v získané zahradě Kinských. NMČ. se tam odstěhovalo r. 1902. Ovšem již tehdy při první installaci se tyto místnosti jevily pro bohatý materiál našeho musea příliš těsné.

Z historie Společnosti NMČ. uvádím ještě, že r. 1904 spojily se Národopisná společnost s NMČ. a byly nazvány Společností NMČ. Byla to již jen vnější událost. Vnitřně pracovaly svorně к témuž cíli vlastně již od svého založení.

SNMČ. může si přičítati za zásluhu, že českým národopis prohloubila i rozšířila. Značnou měrou to prováděla již NVČ. Až do té doby byl život venkovského lidu předváděn jen v jeho slavnostních a svátečních chvílích, ve chvílích umělecké nálady: byl obracen zřetel k jeho písním, pohádkám, pověstem, к obřadným zvukům a obyčejům, k jęho pestrým krojům a jiným projevům uměleckého nadáni; od NVČ. pronikala v Národopisné společnosti snaha, ukázati nám lid při jeho práci, v jeho příbytku i na poli, na lukách, v lese, za všedního dne.

Po delších pracích přípravných, když byly získány potřebné peněžní prostředky a místnosti, bylo otevřeno v květnu 1907 zvláštní dosti rozsáhlé oddělení zemědělské retrospektivy. Myslím, že to byl významný krok к dalšímu rozvoji českého národopisu. Ty předměty, které jsou uloženy v zemědělském oddělení, nazval bych drobnými pomníky usilovně práce — bylo štěslím našeho národa, že měl veliký počet bezejmenných hrdin všední práce — v tom byla také naše síla. Bude ponecháno budoucím generacím stavětí bezejmenným hrdinům té tiché houževnatě práce vhodné pomníky; my k tomu chceme přičinili, co je nám možné, totiž poznávání a oceňování té práce.

Připomínám i to, že bylo od začátku snahou NMČ, aby byla odstraněna posavadni roztříštěnost národopisných sbírek. Proto se NMČ několikrát pokoušelo navázati jednání s příslušnými korporacemi, aby národopisné sbírky, které jsou uloženy v NMČ, v Museu království Českého, v Náprstkově museu v Praze a jinde, byly spojeny pod jednou střechou. Bohužel se tomuto úsilí nedařilo, jak by si bylo v zájmu věci přáti. Tyto snahy se tříštily hlavně o nedostatek místa.

Od myšlenky sjednocováni společně práce ve věcech národopisných rada SNMČ neupouštěla nikdy: snažila se dosáhnouti užšího spojení s národopisnými musei krajovými, z nichž mnohá se mohou honositi vzácným bohatstvím svých předmětů.

Je, myslím, také v zájmu našeho mladého státu, abychom v každém oboru kulturní práce dospívali svorným spolupůsobením k tomu, abychom se dopracovali imponující mohutnosti, aby přestalo naše neblahé drobeni sil a práce.

Tímto záměrem jsouc vedena pomýšlela rada SNMČ již od let na to, aby bylo dosaženo součinnosti a užšího spojení mezi chystaným velikým Zemědělským museem a mezi naším museem. Taková myšlenka vyskytla se v radě NMČ již v prvních letech našeho století. Jejím původcem byl zvěčnělý předseda NMČ. Fr. Ad. Šubert, který se nelekal ani tak ohromné překážky, že by byl musel ono veliké museum zemědělské teprve stvořit. Tehdy tato myšlenka ještě nemohla býti usku-