tečněna. Dnes však dozrála již к životu, že jsme ji mohli předložití na program dnešní schůze jako nejdůležitější předmět jednání. Sloučení obou museí hodí se dobře k tomu, aby bylo významným mezníkem na rozhraní dvou čtvrtstoletí SNMČ

Zbývá mi zmíniti se několika slovy o vědecké činnosti SNMČ.

Vědecká činnost Společnosti je uložena v 11 ročnících „Národopisného sborníku", jenž vycházel od r. 1897—1905, první dva ročníky redakcí předčasně zesnulého univ. docenta dra. Em. Kováře, další tři redakcí prof. Fr. Pastrnka, od VI. ročníku vede jej za pomoci redakčních komitétů prof. Jiří Polívka.

Od ledna 1906 byl „Národopisný sborník" spolu s drobným „Věstníkem Národopisného musea" přeměněn v odborný měsíčník „Národopisný věstník českoslovanský" redakcí prof. Polívky spolu s redakčními komitéty; v řadě posledních ročníků zejména za pomoci univ. docentů dra. Jiř. Horáka a dra. K. Chotka. N. Věst. byl nucen tisko-vými poměry za války a po válce zvolniti svůj krok, ale zastaviti se pedál. Dospěl XIV. ročníku.

Nebude mně, doufám, vytýkáno za neskromnost, když jako předseda Společnosti NMO pronesu úsudek, že těmito našimi orgány byl náš národopis povznesen na vysokou úroveň vědeckou, takže se mohou směle postaviti po bok nejpřednějším národopisným orgánům světové literatury. Jménem rady SNMČ vzdávám za obětavou práci pp. redaktorům, hlavně p. prof. J. Polívkovi, který letos může slavit 20leté jubileum svého redigování orgánů musejních, vřelé díky.

Před 3 lety začalo konečně vycházeti nákladem NMČ. dílo, na jaké pomýšlel hned za prací pro Národopisnou výstavu Fr. A. Šubert. Rada SNMČ se к této myšlence několikráte vracela, bylo o ní programově zpracováno, ale teprve v roce naší politické svobody mohla býti provedena. Obsáhlé, nádherně vypravené dílo »Národopis lidu českoslovanského" byl uveden v život šťastnou iniciativou prof. L. Nie-derle jako redaktora I. dílu „Moravského Slovenska". Toto dílo budeme moci vysílati do světa bez obavy, že by se muselo skromně krčiti vedle podobných děl jiných velikých národů. Málokterá literaturą, bude se moci honositi dílem podobným. Odkazuje-li nynější rada SNMČ dalšímu čtvrtstoletí publikační činnosti našeho musea, aby dokončilo „Národopis lidu českoslovanského", je to zajisté úkol nejen dost obsáhlý, nýbrž i vědecké společnosti zvláště důstojný. Rada SNMČ nepomíjela žádné příležitosti, aby přispěla rozvinouti národopisné a umělecké bohatství lidu československého před zraky ciziny. V poslední době se české národopisné sbírky potkaly s kromobyčejným úspěchem na výstavách v Paříži a ve Spojených státech severoamerických.

SNMČ přechází do druhého čtvrtstoletí s dobrými nadějemi. Spojením se Zemědělským museem doufá nabyti pevnější základny pro rozvoj nejen činnosti musejní, nýbrž i pro bohatší rozvoj své činnosti publikační.