JINDŘICH MATIEGKA,

český anthropolog,

1862—1922.

Jako všichni čelní anthropologové dob dřívějších a nynějších vyšel i profesor Matiegka z řady lékařů. Jeho odborné vzdělání i pozdější činnost lékařská byly podkladem jeho působení vědeckého a ze všech jeho prací přírodovědeckých jde na jevo ono ucelené biologické credo, jehož prameny prýští z věd lékařských.

Avšak touha badatelská odvedla brzo profesora Matiegku z výnosného postavení praktického lékaře к tiché a obětavé práci přírodovědecké, která zaujala jeho život a vyplnila všechen čas, který osud člověku skýtá ku zužitkování.

Již za let gymnasiálních, ztrávených většinou v Praze, jevil se u Matiegky zájem o starožitnosti z nejstarších dob naší vlasti, později studium medicíny dodalo mnohý nový impuls a okolí Lovosic, kde se Matiegka usadil jako praktický lékař, poskytlo mu první větší materiál vědecký, který tak se stal základním kamenem jeho pozoruhodných sbírek.

Ačkoliv rozsáhlá činnost lékařská nepovolovala mu mnoho času ku práci vědecké, přece z oněch dob pochází několik publikací, které již dobře rýsují jeho směr a věstí příští dráhu.

Jest to především velká práce o lebkách (l)1) českých, založená sice jako podobné monografie zahraniční, ale propracovaná vlastním způsobem. Především v ní nabádá Matiegka ku pilné práci sběratelské; ale vedle podrobného popisu sbírek věnuje již pozornost i otázkám o stálosti typů, o dědičnosti znaků a o vlivu okolí, tedy mimo práci deskriptivní a systematickou zabývá se již i nejdůležitějšími problémy biologickými.

Badání v okolí lovosickém poskytlo mu hojnost látky i námětů z oboru praehistorické archaeologie, které se také ujal hned v následující době, když v letech devadesátých přesídlil do Prahy.

Práce tato byla mu vždy milou; nebyla nikdy jeho hlavním úkolem, ale činnost v Archaeologickém klubu a množství publikací ukazují zřejmě, že se jí rád obíral. Působení toto jest také více známo doma nežli v cizině, poněvadž to byly především památky z půdy domácí, jež upoutaly jeho pozornost. Publikace tyto jsou z části menší zprávy o nálezech, popisy nalezišť a pod., vedle toho však také několik pojednání rázu populárního, shrnujících některé zjevy z praehistorie i pozdější archaeologie v celkový popis a výklad. Ze při této práci na poli domácí archaeologie nezanedbával též ohledů na archaeologii cizí, svědčí nejlépe jeho pojednání o některých shodách mezi keramikou severoamerických domorodců a keramikou evropského neolithu, kteroužto studii přednesl v roce 1908 na mezinárodním kongresu amerikanistů ve Vídni (54). I když v této práci

1) Čísla v závorkách poukazují ku bibliografii připojené na konci.

1*