nerozhoduje se pro určitý výklad dotčených shod, přece se zdá, že svým názorem kloní se ku výkladu pouhé konvergence, neboť praví, že: „možnost takového konvergentního vývoje nedá se beze všeho popírati, ba jest otázka, nejedná-li se o něj také někdy v kulturním vývoji Evropy, kde se dosud předpokládají ethnické styky a vlivy." Tento výklad jest jistě celému nazírání Matiegkovu bližším, neboť ze všech jeho projevů jde na jevo, že jest pevně přesvědčen o jednotném původu lidstva, že tudíž praobyvatelstvo Ameriky není tam samorostlé, nýbrž že pochází zrovna jako ostatní obyvatelstvo země z jednoho ohniska a má tudíž v základě tytéž vlohy tělesné i duševní; proto také jeví se známky činnosti ducha lidského, jak lehce pochopitelno, i na nejrůznějších místech při obdobných příležitostech životních způsobem úplně konvergentním (3, 6, 7, 8, 9, 16, 17, 18, 19, 21, 26, 27, 34, 54, 61, 68). — Zmiňujeme-li se zde již o práci Matiegkově z oboru praehistorie cizí, můžeme při této příležitosti i podotknouti, že se obíral i anthropologií cizích národů. Publikací tohoto směru není mnoho, nebylo k tomu příležitosti a snad také ne času, neboť Matiegka byl a zůstal anthropologem českým. Přece však můžeme uvésti dva příspěvky k anthropologii cizích národů, jednu menší zprávu o kraniologii Samojedů a jednu větší a podrobnější, zabývající se morfologií dávno vymřelých praobyvatelů souostroví svaté Barbory u Kalifornie, na základě větší sbírky, které se mu podařilo získati pro ústav (13, 47).

Přesídlením do Prahy počíná nová doba činnosti Matiegkovy; jest tomu nyní právě třicet let, kdy život v Praze a vědecké prostředí zde mu poskytly možnost intensivnějšího rozvoje a účinnější práce badatelské. Matiegka dostál se nejdříve do služeb městských jako lékař, ale po nedlouhé době přestoupil к Zemskému výboru, kde postupem času zaujal důležité a rozhodující postavení zemského zdravotního inspektora.

Činnost jeho v těchto letech zanechala patrné stopy v jeho produkci literární. Jako šéf zdravotní služby zemské byl uveden v nejužší styk s otázkami populačními, demografickými, a zde vězí druhý základní kámen k jeho činnosti vědecké, jako badatele anthropologa, který své znalosti a vědomosti staví ve služby důležitých úkolů veřejných. Zajisté, že také jeho působení úřední zanechalo mnohé stopy; ovšem, tato část jeho práce nenese, jak tomu již při úředních výkonech bývá, podpisu autorova, nýbrž jen pečeť jeho ducha.

Neopustil tento směr nikdy úplně a i když postupem času mnohé jiné otázky zabraly jeho pozornost, přece neztratil se zřetele tuto důležitou stránku anthropologie, která ji, vědu theoretickou, poutá ku praktickým otázkám životním.

Do této doby spadá ještě jedna důležitá působnost Matiegkova, která také přinesla množství podnětů pro jeho další rozmach vědecký. Jest to Národopisná výstava vPraze 1895, jejímž horlivým spolupracovníkem se stal. Již před tím zabýval se v menších pojednáních anthropologií českého lidu (5), ale teprve Národopisná Výstava přinesla mu bohatou látku к zpracování jakožto výsledek obšírného šetření, jež provedeno bylo v Cechách a na Moravě pro účel tohoto podniku. Tím se opět rozšiřuje jeho činnost na pole další, na studium tělesných vlastností národa českého. Již první práce z praehistorické anthropologie (3, 11, 12, 14) přivedly ho к otázkám do té doby nerozřešeným; právem stěžuje si Matiegka,