že ta nejnepatrnější střepina byla pečlivě uschovávána, i nejmenší zlomek opatrován, ale ostatky těch lidí, jejichž práce plody byly tak pilně sbírány, ostatky tyto zůstaly nepovšimnuty. A přece poskytovaly úkoly nadmíru zajímavé a poučné. Kdo byli oni lidé, odkud asi přišli ? Zůstali zde v naší vlasti a jsme jejich potomky? Matiegka věnoval se s největším úsilím studiu těchto otázek, jež souhrnně můžeme označiti jako badání o vzniku a počátcích národa československého. А к řešení tohoto úkolu přispěla nemálo Národopisná výstava. Zde nalezl Matiegka příležitost ku porovnání výsledků svých studií o obyvatelstvu dob nejstarších s poměry doby nejnovější. Studium toto již Matiegka neopustil, naopak to stálo v prvních řadách jeho úkolů vědeckých. On to také byl, který v cizině šířil znalost

o našem národu, o jeho původu a o jeho složení, к němu obraceli se cizinci zajímající se o naše poměry anthropologické. Nová doba posledních let poskytla mu opět i v tomto směru nejvíce příležitosti, do všech zemí podati podrobná, vědecky založená pojednání o našem národě.

A tak stal se Matiegka historikem celého tělesného vývinu národa československého od dob prvního osídlení naší vlasti až po časy poslední. Dlouhá řada spisů svědčí nejlépe o této činnosti (20, 22, 28, 32, 59, 66, 71, 72, 73, 74, 76, 77, 83, 84).

Badání v tomto směru přineslo ještě další ovoce. Při sbírání dokladů к studiu obyvatelstva z nejstarší doby naší vlasti dostalo se mu do rukou také množství důležitého materiálu, který, nabádal ku zpracování ještě s hlediska jiného. Z nejrůznějších krajů Čech i Moravy snesl Matiegka nepřehledné množství koster, lebek i jednotlivých kostí a v této sbírce nalézalo se mnoho odchylek, které zajímaly po stránce morfologické

i pathologické. Vedle toho bohatý tento materiál vybízel přímo ku statistickému zpracování, kraniologickému a osteologickému. Vidíme také, že po všechna léta své činnosti Matiegka obírá se tímto studiem, popisuje nálezy svědčící pro chirurgické operace již v pravěku, jako deformace, trepanace a kauterisace lebek (14, 79, 80), zjev rozšířený téměř po celém světě, jenž i za dnešní doby nevymizel u národů primitivních. Pak zvláštnosti morfologické poutají jeho pozornost, jako variety a anomalie tvrdého patra lidského, kosti temenní, kosti lícní, a později uveřejňuje větší práci morfologickou o různých zevních znacích lebek upomínajících na ony známé hřebeny tak typické u lebek anthropomorfních opic. — Již dávno před jinými badateli ukazoval Matiegka také na asymmetrii celé kostry, jak ho o tom poučilo hlavně studium dlouhých kostí pocházejících z hrobů českých; nejedná se zde o nějakou asymmetrii pathologickou, nýbrž prostě o ony rozdíly které se pravidelně u každého člověka jeví mezi stranou pravou i levou, které nejsou znatelný jen na svalstvu a jeho výkonnosti ale jsou také dobře patrny na kostře samotné. Na základě těchto všech badání podal také Matiegka obraz o obyvatelstvu prae-historickém, pokud vůbec studium pouhé kostry to dovoluje. Sem náleží jeho pojednání o vzrůstu praehistorického obyvatelstva zemí českých (60) a z novějších let popis tělesného rázu našeho obyvatelstva praehistorického, připojený ku Buchtelově a Niederlově Rukověti české archaeologie. K tomu řadí se pak ještě více menších pojednání jak kraniologických, tak osteo-logických, popisy nálezů a techniky kraniometrické a pod. (10, 11, 12,14, 22, 31, 32, 33, 37, 44, 49, 51, 52, 56, 57, 59, 60, 62, 64, 79, 80, 85).