@6@

Nebyli to však jen lidé neznámí, jichž ostatky Matiegka sbíral a studoval; tu a tam dostaly se mu do rukou také ostatky mužů známých z dějin našeho národa a jim věnoval Matiegka zvýšenou péči, pozornost a pietu. Toho dokladem jest nejedna intervence při objevení, exhumaci neb pozdějším uložení ostatků slavných mužů, a též četné zprávy, vědecké popisy a posudky při identifikaci těchto nálezů. Práce podobné byly určeny pro účely domácí a nejznámější z nich je popis pozůstatků Jana Žižky z Trocnova, který druhdy vyvolal veliký zájem, nejen vlastním předmětem ale též i sporem, který se rozpoutal o různé známky anatomické a pathologické tohoto případu a o jejich hodnocení. Matiegka použil při této příležitosti poprvé fotogrammetrie ku přesnému, mathe-maticky vyznačitelnému popisu morfologických nálezů (36, 38, 40, 48, 58, 63, 67, 70, 75).

Do let krátce po Národopisné výstavě spadá ještě jeden nový oddíl vývoje a působeni Matiegkova, počátek jeho dráhy akademické. V roce 1897 habilitoval se jako soukromý docent anthropologie při filosofické fakultě české university v Praze a v roce 1908, tedy po více jak desíti letech stal se mimořádným profesorem svého oboru, opustiv místo zemského zdravotního inspektora. Tento úspěch nebyl však dosažen lehce. Byl to tehdáž první případ v Rakousku, že taková stolice na universitě byla založena a to znamenalo nejen přemožení mocné setrvačnosti byrokratické, nýbrž i zdolání silného odporu domácího. Mnoho velkých měst cizích, jak evropských tak i amerických mělo již dávno své zvláštní stolice pro anthropologii při universitách, a své, mnohdy veliké a rozsáhlé ústavy jakož i zvláštní samostatné školy anthropologické, když se profesoru Matiegkovi podařilo dosící vlastního a neodvislého postavení universitního pro zastoupení anthropologie v rámci vysokoškolského vyučování. Počátky ústavu pro anthropologií byly skromné, v prvých letech zařízen pouze jako kabinet, tedy bez dotace a můžeme skoro říci bez místa i bez prostředků. Teprve postupem času podařilo se Matiegkovi zaříditi a vybudovati svůj ústav; základem vědeckých sbírek pak staly se jeho sbírky vlastní, shromážděné v době více jak tří desítiletí. Matiegka věnoval se s velkou láskou svému novému úkolu akademického učitele. Program, který si stanovil, jest obsáhlý a poskytuje posluchači v obvyklé době čtyř let při studiu přírodovědeckém vše co se týká nauky o člověku. Matiegka sám definoval anthropologií v širším slova smyslu „jako soubor veškerých vědomostí o člověku, týkajících se jak jeho tělesné povahy tak i jeho duševní činnosti" (55). Tím jest krátce vytčen celý rozsah anthropologie a také její charakter jako vědy přírodní, která se stanoviska přírodozpytce hledí na všechny zjevy tělesného a duševního života člověka a celé lidské společnosti.

Není sporu, že v tomto pojetí jest anthropologie vědou velmi širokou, ale tento směr jest jedině správným, neboť hledí к oběma stránkám života člověka, jak ku povaze tělesné, tak i duševní. Matiegka zastává toto přesvědčení v celém svém plánu vyučovacím a veškeré činnosti vědecké. Ze jeho přednášky vyplnily mezeru, kterou studenti sami pociťovali, svědčí nejlépe stále rostoucí počet posluchačů, navštěvujících jeho přednášky i cvičení, a hledajících doplnění i zaokrouhlení svých vědomostí biologických. Vždyť přírodozpytcům naší university