str. 7
dostávalo se sice důkladného poučení o skladbě a činnosti i těch nejmenších ústrojenců, ale o člověku, jakožto tvoru živém, žijícím uprostřed přírody živoucí, neslyšeli ani slova. A tu právě dávají přednášky Matiegkovy studentům důkladné poučení o skladbě a činnosti lidského těla, o vývoji člověka a jeho původu, o poměru duše a těla, o lidské společnosti po stránce přírodovědecké, o sociálních a kriminelních otázkách, o dítěti ve školním věku, — a další přednášky zaokrouhlují celý předmět v ladný celek. — Proto také získal si Matiegka přes všechnu nepřízeň poměrů dosti žáků a spolupracovníků jak z řad přírodozpytců tak i lékařů, jichž práce namnoze dostaly se i do ciziny a tam došly uznání, nesouce dobré jméno jeho ústavu přes hranice naší vlasti.
Vedle universitních přednášek věnoval Matiegka svůj zřetel i širší veřejnosti a v přemnohých přednáškách jak v Praze tak i po venkově snaží se rozšířiti všeobecné vzdělání znalostí vývoje našeho lidu, aby tak vzbudil zájem pro nové problémy anthropologické a seznámil veřejnost naši s výsledky vědecké práce zahraniční. V tom směru používal i své dovolené к zájezdům do ciziny, najmě do Paříže, ale vedle toho navštívil několikráte Anglii, Belgii a Německo. Tím poznal nejen všechny čelné pracovníky svého oboru, ale také celé vědecké snažení i badání ciziny a získal spojení s celým ostatním světem.
Matiegka vytknul při své inaugurační přednášce v voce 1908 program anthropologie; ale toto vystižení obsahu nebylo výsledkem příležitostného přemítání, nýbrž přesvědčením uceleným dlouholetou prací a prýštícím, jak tomu bývá, z hlubin intuice. Proto také zůstal věren svému směru a již práce z let před nastoupením stolice ukazují jasně, jaký obraz učinil si Matiegka ve své mysli o úkolech anthropologie. — Matiegkovi jest anthropologie více nežli pouhé studium kostí, lebek a povrchu těla lidského, jak tomu chtějí někteří badatelé. Matiegka stojí na stanovisku, které se v hlavních rysech nejvíce přibližuje к názorům anthropologů francouzských, ale jest přece jen svérázným. Pouhá anthropologie fysická mu nestačí, tím méně snad jen kraniometrie a samotná somatoskopie; ty jsou mu pomůckou, ovšem mnohdy důležitou, ale jako samostatný obor nemohou vyplňovati celý zájem badatele a neospravedlňují ani zcela nákladu a času jim věnovaného. Pochopitelně i stanovisko lékařské vede ho k tomu posuzovati člověka celého a nikoli jen jeho jednotlivé části a míti vždy na zřeteli prospěšnost a užitečnost svého počínání.
Podle tohoto načrtnutého programu zabývá se celá jeho anthropologie jak tělesnou tak i duševní povahou člověka i celého lidstva a vedle toho hledá vždy spojení se životem a s všeobecným dobrem. Jeho činnost literární, učitelská a veřejná jsou toho dokladem. Po stránce fysické anthropologie bylo již působení Matiegkovo nastíněno, ale i jeho práce z oboru psychoanthropologie patří k oněm, jež nalezly mnoho pozornosti v cizině a jsou pro nemálo otázek velmi důležity. Sem náleží jeho obšírné studie o váze mozku u člověka, o významu váhy mozkové a jejím poměru ku zaměstnání, o poměru konstituce tělesné к duševní činnosti, dále jeho spis „Duše a tělo", a konečně jeho přednášky universitní i veřejné o psychoanthropologii, nervové soustavě u člověka a pod. (30, 42, 43, 45, 46, 50, 69).