Praehistorie a národopis.

V praehistorii se za posledních let rozmohlo povážlivou měrou ztotožňování určitých kulturních skupin s jmény národů buď historických, nebo uměle vykonstruovaných a to i v dobách, v nichž ještě nemůžeme ze zcela přirozených důvodů přesněji zjistiti kmenovou differenciaci evropského lidstva. Snaha po národnostním určení praehistorických kulturních oblastí jest přirozená a lze ji postihnouti hned v počátcích prae-historického badání. Tehdy to byli „pohanští předkové", nebo Keltové, nyní to jsou Praariové (Urindogermanen), Prafinové a pod. Rozlišují se kultury árijské od nearijských v mladší době kamenné, árijské památky se dělí na skupinu Arijů severních a jižních, jež se ztotožňují s kmeny kentumovými a satemovými, ano rozpoznali se již neolithičtí Thrákové, Illyrové, Protohelléni, Protoitalici, Protokelti a Germáni. Je na snadě, že takovéto hypothesy vzbudily značný odpor a byly po právu odsouzeny — ale udržují a šíří se dále. Nemohu se zde podrobně zabývati těmito otázkami a odkazuji v té příčině к příslušné literatuře.1) Připomínám jen, že praarijská otázka jest otázkou po výtce jazykozpytnou a je-li řešitelná, rozhodne o ní jen jazykozpyt. Praehistorie a anthropologie nemohou přispěti к jejímu rozřešení, ani z ní nemohou ničeho vytěžiti pro sebe, dokud ji uspokojivě nerozřeší jazykozpyt. To vyložil velmi dobře S. Feist a netřeba se tudíž o věci šířiti.

Avšak praehistorie se nestýká s národopisem jen v těchto otázkách. Jest množství národopisných problémů, dotýkajících se mladších kultur a řešených spoustou nejrůznějších hypothes, hájených druhdy s houževnatostí hodnou podivu. Připomínám ze mnoha jen spory o národní příslušnost popelnicových polí, která jsou přičítána Slovanům, Germanům (Schuchhardtovi Semnonové) a llyrům (Kossinna). Přes to, že většina výtek činěných praehistorikům ethnografům byla oprávněna, není o tom sporu, že praehistorie může napomáhati do jisté míry k řešení některých národopisných otázek; nesmí se ovšem zabíhati do takových nemožností, jako to činí na př. právě Kossinna, jenž z jediného tvaru — často nedostatečně určeného 2) usuzuje na kmenovou