Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 12

Praehistorie a národopis.

A. Stocký

V praehistorii se za posledních let rozmohlo povážlivou měrou ztotožňování určitých kulturních skupin s jmény národů buď historických, nebo uměle vykonstruovaných a to i v dobách, v nichž ještě nemůžeme ze zcela přirozených důvodů přesněji zjistiti kmenovou differenciaci evropského lidstva. Snaha po národnostním určení praehistorických kulturních oblastí jest přirozená a lze ji postihnouti hned v počátcích prae-historického badání. Tehdy to byli „pohanští předkové", nebo Keltové, nyní to jsou Praariové (Urindogermanen), Prafinové a pod. Rozlišují se kultury árijské od nearijských v mladší době kamenné, árijské památky se dělí na skupinu Arijů severních a jižních, jež se ztotožňují s kmeny kentumovými a satemovými, ano rozpoznali se již neolithičtí Thrákové, Illyrové, Protohelléni, Protoitalici, Protokelti a Germáni. Je na snadě, že takovéto hypothesy vzbudily značný odpor a byly po právu odsouzeny — ale udržují a šíří se dále. Nemohu se zde podrobně zabývati těmito otázkami a odkazuji v té příčině к příslušné literatuře.1) Připomínám jen, že praarijská otázka jest otázkou po výtce jazykozpytnou a je-li řešitelná, rozhodne o ní jen jazykozpyt. Praehistorie a anthropologie nemohou přispěti к jejímu rozřešení, ani z ní nemohou ničeho vytěžiti pro sebe, dokud ji uspokojivě nerozřeší jazykozpyt. To vyložil velmi dobře S. Feist a netřeba se tudíž o věci šířiti.

Avšak praehistorie se nestýká s národopisem jen v těchto otázkách. Jest množství národopisných problémů, dotýkajících se mladších kultur a řešených spoustou nejrůznějších hypothes, hájených druhdy s houževnatostí hodnou podivu. Připomínám ze mnoha jen spory o národní příslušnost popelnicových polí, která jsou přičítána Slovanům, Germanům (Schuchhardtovi Semnonové) a llyrům (Kossinna). Přes to, že většina výtek činěných praehistorikům ethnografům byla oprávněna, není o tom sporu, že praehistorie může napomáhati do jisté míry k řešení některých národopisných otázek; nesmí se ovšem zabíhati do takových nemožností, jako to činí na př. právě Kossinna, jenž z jediného tvaru — často nedostatečně určeného 2) usuzuje na kmenovou


1) Srov. Niederle, Slov. starož. 1.1902, nověji O. Schrader, Sprachvergleichung und Urgeschichte III. vyd. Jena 1907. S. Feist, Kultur, Ausbreitung u. Herkunft der Indogermanen, Berlin, 1913. Týž. Indogermanen und Germanen, Halle, 1914. Týž. Archaeologie und Indogermanenproblem, Korrbl. d. D. G. f. Anthr. XLVII. 1916 str. 61—68. O nejnovější práci Kossinnově, Die Indogermanen. Manusbibl. 26. Lipsko, 1921. Viz můj referát v Pam. Arch. 1922.
2) Srov. J. Schránil, Studie o vzniku kultury bronzové v Cechách. Str. 35., 41, a j.

Předchozí   Následující