příbuznost a z jeho ojedinělého rozšíření konstruuje pohyby celých národů na obrovských plochách. To jsou ovšem výstřelky, jimž jest dlužno všemožně čeliti.

Nejlépe poznáme, pokud smíme používati praehistorických nálezů к národopisným závěrům, vymezíme-li si hranici praehistorického poznání. Praehistorie jest součástí dějin lidstva v nejširším významu. Není a nikdy nebude historií v obvyklém smyslu, ani jí nenahradí, pokládáme-li za historii jen události rázu politického a osudy jednotlivců a rodů. Avšak podává, či podá zcela jasný obraz kulturního vývoje lidstva v celku i omezených společností a doplňuje velmi vydatně poznání i v dobách raně historických tam, kde historické prameny se odmlčují. Výměr vědy praehistorické lze odvoditi z Foyovy definice kulturních dějin.1) Praehistorie jest věda, studující a líčící příčinný vývoj všeho, co bylo obsahem jak duševního života, tak i vnějšího způsobu života lidstva v dobách, o nichž není historických zpráv vůbec, nebo jsou jen kusé a nedostatečné. Jinými slovy, praehistorie jest věda o vývoji lidské kultury v době před psanou historií. Zdrojem praehistorického poznání jest praehistorická látka skládající se z pramenů přímých a nepřímých. Přímé prameny jsou hmotné památky bytu člověka na zemi a abstraktní poznatky získané bezprostředním pozorováním v terrénu při výkopech, uložené v nálezových zprávách. Nepřímé prameny jsou poznatky získané užitím pomocných věd (srovnávání praehistorické látky s látkou ethnologfickou, chemické analysy a pod.) a skrovné zprávy historické. Z hmotných památek se zachovaly jen předměty, které ušly zkáze živelními vlivy i lidskou rukou. Jsou to hlavně předměty z pálené hlíny, z kamene, z kovů a z kostí. Nejdůležitější jsou, jak ještě dále se zmíníme, památky keramické. Z nehmotných poznatků jsou důležity tvar a úprava hrobů i pohřebišť, způsob pohřbívání (spalováním neb ukládáním nespáleného těla v zemi), tvar chatrčí a úprava sídlišť. Z přímých pramenů praehistorických dovedeme tudíž v určité krajině rozpoznati stylové skupiny keramické, k nim příslušné nástroje, ozdoby a zbraně zhotovené z rozličných hmot, způsob sídlení i pohřbívání, čili dovedeme vymeziti kulturní oblasti. Na základě stratologických pozorování určíme jejich vzájemný časový postup a ve zvlášť příznivých případech můžeme je datovati i absolutně. V kulturních oblastech lze určiti menší skupiny, buď ze stylové příbuznosti, nebo ze shody rozličných zvyků. O národní příslušnosti nelze však z přímých pramenů praehistorických rozhodovat i, ba nelze ani všeobecně říci, shodu jí-li se stylové skupiny s národními, neb kmenovými celky. V té příčině jest třeba uchýliti se к analogiím národopisným a zužitkovati poznatků tu získaných, pokud ovšem tomu dovoluje látka.

Mohlo by se snad namítnouti a často se namítá, že praehistorická látka podává jen velmi neúplný obraz kultury té které oblasti v určité době, protože se nezachoval plný kulturní obsah z důvodů dříve naznačených a protože není jednak dosud vše známo, jednak bylo mnoho