pokrytého pohraničního pásu (t. zv. gyepüelve), jenž se prostíral mezi vnitřní hranicí (indagines pramenů) a vnější na hřebenu Karpat, pustý, beze všech obyvatel. První kolonie ve XIII. stol. v Marmaroši, Ugoči a Beregu založeny prý byly Němci a Maďary a po nich teprve tam počali sváděti agenti uherských pánů, jimž zde král daroval pozemky, ruské kolonisty z Multan a hlavně Haliče. Tato ruská kolonisace pokračovala až do XVIII., ba v Marmaroši ještě do XIX. stol. Před XIII. stol. však Rusů na uherské straně ještě nebylo a tedy nebyli tam před okkupací země od Maďarů, což, jak se zdá, je autorovi nejdůležitější.

Jak jsem řekl, nemohu sdíleti těchto vývodů autora, jenž jinak projevuje obdivuhodný rozhled v literatuře, jež se týká naší Karpatské Rusi. Vzhledem к množství zápisů o pozdějších donacích a kolonisacích, nebude zajisté nikdo pochybovati, že třebení lesů a spojené s tím zakládání nových osad v uherských Karpatech existovalo ještě od XIII. do XIX. stol. jak na straně ruské, tak i slovenské. To jsem .také podotkl ve svém článku. Podobným způsobem vznikaly a množily se později osady jinde, také v Cechách a na Moravě. O to sporu nebude. Otázka je jen, zdali bylo sporné území — zde Karpatská Rus — Rusy osídleno i před XIII. stoletím. A. Bonkáló to popírá, poněvadž prý není o tom nic v listinách a poněvadž královské listiny XIII. a XIV. století zadávají pusté části župy marmarošské, berežské, ugočské, zemplínské. Z toho soudí, že celé dnešní území karpatoruské bylo tehdy prázdné. Ale úsudek ten je nesprávný. Z toho, že listiny nemluví o koloni-saci před XIII. st., bych nevyvozoval úplné pustoty, ani kdyby nebylo jiných důvodů proti tomu.

Trvám na svém přesvědčení, že Rusové vnikali od pravěku přes schůdné a známé průsmyky karpatské dávno před XIII. stol.1) Výše uvedená tradice u notáře Belova svědčí zjevně, že Maďaři sami v XIII. stol. pokládali Rusy v Uhrách za staré obyvatelstvo. Svědčí dále na to jména slovanská, která nalézáme v Karpatské Rusi a v Sedmihradech už v listinách XII. a XIII. stol., jež Filevič a Bonkáló uvádějí. Tak na př. jména žup Zemplin, Ugoča, Bereg, řeky Soliva, potoku Pressely patak, osad Darovce, Gradiša, Bojnica, Teplica, Suchodol, hory Ruscia atd. Byli tedy Slované v Uhrách a Sedmihradech před tím, a že byli dlouho před tím, ukazuje mezi názvy na př. maďarské jméno Lonka v Marmaroši za ruské Lug, nebo v Saryši Long za Lužany, Dombó v Marmaroši za Dubovoje, Galambos v Beregu za Holubice a další řada jmen podobných v Beregu (Dombok u Munkáče, Dombostelek u Svaljavy, Nyarás-Domb na Latorici a Szombat za Sobatin) — neboť ukazují, že ta jména Maďaři přejali už v době, kdy ruští obyvatelé ještě vyslovovali nosovku, což musilo býti dávno před XIII. stol. Konečně také celý historický, výše vylíčený proces tlaku Pečeněgů a Polovců a zánik pobužských, dněstrovských a prutských Rusů dá se nejlépe, ba jedině vysvětliti jejich ústupem do Karpat před XIII. stoletím, a nemyslím, že by se byli zastavili jen na severních sklonech hor.