@S@

potom v XIII. století v Salonské historii Tomáše Splitského čteme o confinium Pannoniae et Rutheniae,1) Šimon Kéza nazývá Karpaty Alpes Rut heno r u m2) a z téže doby jsou i doklady listinné, z r. 1228 a 1230. 3) R. 1446 potvrzuje list papeže Eugenia, že v Uhrách a Transilvanii žije mnoho národa ruského.4) Je tedy zjevno, že už od XI. století pojem uherské Rusi byl obecně známý. I to ukazuje, že nepřišli teprve během XII. nebo XIII. století.

Kam tito Rusové až zašli, zejména kde byla hranice, na níž se setkali se Slováky, je otázka velmi těžká. Podobá se, že obrovské lesy, jež se rozkládaly původně v nynějším Gemeru a Spiši, vytvořily samy přirozenou hranici, takže zhruba to, co bylo na východ tohoto těžko přístupného kraje, bylo ruské5) co na západ, slovenské. Ale koloni-sace slovenská nezůstala stati na těchto původních hranicích. Od století XII.—XIII. počíná osídlování Gemeru a Spiše,6) a živel slovenský projevoval na svém postupu takovou expansivní sílu, že brzy začal vnikati i do oblasti ruské, a co více, oblast tu i poslovenčil. Proces ten trval až na naše dny. Východní části Slovenska většinou jsou poslovenštělí Rusové, ovšem tak poslovenštělí, že dnes o jejich národnosti slovenské není pochyby a všechny revindikace těchto končin se strany ruské jsou dnes bezpodstatné.

*

Článek tento byl již vysázen, když se mi dostal do rukou nový maďarský sborník Ungarische Jahrbücher Bd. I. (1921), a v něm stať Alex. Bonkáló Die ungar. Ruthenen (str. 215.). Článek, jenž pochází z péra znalce, je zajímavý a poučný, ale výsledků jeho a vůbec methody, s jakou к výsledkům dochází, sdíleti nemohu. A. Bonkáló v něm dovozuje na základě historických zápisů, že Uherská Rus nebyla vůbec před XIII. stoletím obydlena, že tvořila jen část ohromnými lesy