konce XI. století. Avaři tlačili do severních Karpat hlavně kmeny z Volyně — i přechod části Dúlěbů přes Karpaty není hypothesa nemožná1) — Maďaři a Pečenězi zase do Sedmihrad kmeny při Prutu a Dněstru sedící. Zpráva u Anonyma notaria krále Bely, čerpaná z maďarské tradice o přivedení Rusů do Uher Almem ukazuje nesporně aspoň tolik, že v době notariově, t. j. ve XIII. století, existovala v Uhrách představa, že Rusové jsou dávnými přistěhovalci do Uher a že nepřišli teprve ve století před tím.2) Pokud pak se týče Pečeněgů, o těch víme, že vytlačili po roce 860 Maďary z Akelkuzu do Uher a že v polovině X. století zaujímali celé prostranství mezi dolním Dunajem a Dněprem, kde kočovalo až do r. 1036 třináct plemen pečeněžských. (Konst. de adm. imp. 8, 37.) A když v polovině XI. století přešli Dunaj na Balkán, stalo se to jen proto, že se na ně tlačili od východu Polovci a Uzové, jejichž ohromné massy objevily se u Dunaje r. 1064.

Majíce to vše před očima, pochopíme, proč i Slované ustupovali do hor, proč zanikli Dulěbové ve Volyni, Chorvaté ve východní Haliči a zejména Ulici a Tiverci, kteří seděli původně při Dněpru, potom při Dněstru, nežli nadobro zmizeli z Bessarabie a Multanska. Se zmizením těchto kmenů a tedy s tlakem Avarů, Bulharů, Maďarů, Pečeněgů a Po-lovců a ovšem později i Tatarů, jejichž pogrom v letech 1239—1240 přivedl konečné a úplné zpustošení jižní Rusi a i země kijevské, černi-govské a perejaslavské, dá se nejlépe spojití osídlení Karpatské a Sedmihradské Rusi. V tu dobu se plnily tyto kraje ruskými osadami, které sousedy na rozdíl od neruských počaly býti označovány přívlastkem „ruský" a od té doby vznikla jména výše vzpomenutá. Ovšem stěhování nepřestalo ani později a máme je doloženo z Podolí ve XIV. století za knížete Koriatoviče a rovněž z celé řady listin vidíme, že v končinách dříve neobydlených, lesem krytých, zakládány byly od uherských pánů nové osady od XIV. století snad až do XIX., do nichž voláni byli osadníci z Haliče, Podolí, Volyně a Multan. Staří kolonisté koncentrovali se patrně při hlavních průsmycích a cestách, vedoucích přes pohraniční horský pás, a v nejbližším kraji uvnitř tohoto pásu, tak že zůstalo ještě mnoho místa neobydleného v lesích, hlavně marmarošských,

První doklad o Rusech v Uhrách máme v Xl. století v annálech Hildesheimských, v nichž je Jindřich, syn Štěpána Uherského, při r. 1031 nazván dux Ruizorum.3) Z XII. století objevuje se při r. 1131 ve Vita Chounradi archiepiscopi marchia Ruthenorum tamže.4) Brzy