str. 42
Index obličeje, poměr mezi délkou obličeje od kořenu nosního ku bradě a šířkou mezijařmovou. Také zde se poměry mění, poněvadž vývin chrupu má důležitý vliv.na rozměry dolejší části obličeje; než do věku pohlavního dospívání (okolo 15 let) jsou tyto poměry již ustáleny, poněvadž chrup druhé dentice jest již vyvinut s jedinou výjimkou třetí stoličky. Číslo indexu stoupá po dobu vývinu, což jest podle výše řečeného úplně pochopitelno. Průměr celé řady (172 případů) jest 87, číslo které nacházíme u velké části evropského obyvatelstva a jež řadí Huculy ku mesoprosopům. Pohříchu nemůžeme porovnati ostatní skupiny, jak jsme až dosud činili, poněvadž u autorů není udáno, jak měřili, anebo používali badatelé rozměrů jiných, jako na př. Galaj, jenž vypočítal t. zv. index fysiognomický, při němž ovšem délka obličeje jest závislou od hranice vlasové na čele; čára tato jest však dosti nestálou, posunuje se velmi často postupem věku a zabírá do posudku dvě distinktní části hlavy, to jest čelo, jako část mozkovny a ostatní část obličeje. Proto s hlediska morfologického jest správnějším ukazatelem poměr šířky mezi-jařmové ku délce obličeje od švu nosočelního ku bradě. Tolik však vysvítá z literatury, jak u Galaje, tak i u Talko-Hryncewicze a Koper-nickiho, že ani v tomto znaku se Huculové valně neliší od ostatních skupin sousedících a ku slovanským kmenům čítaných.
@*
Z celého pojednání vyplývá, že Huculové podkarpatští ukazují skoro ve všech známkách, zde studovaných, ony poměry, jaké nacházíme průměrně u všech Slovanů, a najmě u oněch skupin, jež s Hucuły sousedí a také zvyky a jazykem se jim blíží. Jisto jest, že naopak mají Huculové nejeden mrav a obyčej lišící se od sousedů a že také šetření o jejich tělesných vlastnostech vyneslo na jevo několik odchylek, ale sotva bychom mohli říci, že jsou to odchylky zásadní. Důležito jest, že se poněkud uchylují svým vzrůstem a také pigmentací. Něco podobného nalezl Matiegka u Čechů, kteří svým vzrůstem i pigmentací se řadí spíše к Jihoslovanům nežli svým bližším sousedům slovanským. Tím nechceme říci, že bychom Hucuły kladli blíže к Jihoslovanům, ale zmínili jsme se již, že silnější pigmentace u Huculů poukazuje na přimíšení elementů, které asi také tvoří jistou část národopisné skupiny Rumunů; na půdě nynějšího království rumunského a jistě v dalším okolí byly druhdy jednotky ethnické — které se posunovaly také na západ a tak dostaly se poznenáhlu do krajů, jež později zabírali Jihoslované — oni kmenové, kteří po příchodu Trajanových legií dali podklad ku vzniku pozdějšího národa rumunského. Huculové jsou ze všech skupin Goralů karpatských této oblasti rumunské nejbližší, a tu není vyloučeno, že i u nich mají podíl na jejich soustavě tělesných znaků ethnických ony elementy, které od nepamětných dob v celé této oblasti východní Evropy byly usazeny.
Seznam literatury.
1. Kopernicki: Charakterystyka fizycna gorali ruskich 1889. Krakov. Akad. umiej.
2. Lencewicz: Charakterystyka anthropologiczna ludności Smardzewic. Varšava 1911.
Towar. nauk.
3. Matiegka: Tělesné vlastnosti českého lidu, Praha.