o náboženských symbolech starší doby železné v čechách.

V prehistorické archeologii jsme vázáni prameny poznání, t. j. hmotnými pozůstatky lidské kultury pozorovati člověka ne jako jedince, ale jako součást určitého celku, projevujícího se dnes našemu zkoumání jistými znaky, společnými ohraničenému kulturnímu okruhu. Abychom mohli pevněji zachytiti chronologický a stylový systém, který může býti dalším východiskem otázek a problémů více abstraktního rázu (psychologie uměleckého tvoření, sociologie, náboženství a t. d.), bylo nutno — a je nutno až do dnešní doby — obírati se po výtce hmotnými památkami denního života pravěkého člověka. V tom tkví také velký rozdíl methodický mezi dobou dnešní, dobou vědeckého realismu a methodou našich předchůdců vyšlých z ovzduší romantismu. Těm dostačoval к řešení základních problémů nepatrný podklad reálných poznatků. Bude tomu pomalu 80 let, co nadšení sběratelé pravěkých památek, vlastenecký kněz V. Krolmus a druh jeho Petera-Rohoznický, použili archeologických nálezů jako dokladů pro své sny o slovanské mythologii. Bujná fantasie, živená láskou к slovanské minulosti, viděla takřka v každé pravěké věci užitkové nějaký předmět kultovní, v gotických bronzových postavičkách ze svícnů sošky slovanských bohů, ba nebránila se ani primitivním falsům, jako jest malý bronzový Herkules ve sbírkách Národního Musea. I krajně kritický učenec J. E. Vocel popisuje tyto středověké plastiky a soudobé falsum jako idoly boha Peruna, Velesa a Černoboga.1) Tak obestřen byl dávnověk nimbem, dodávajícím každému nálezu z pohanského obětiště nebo hrobu nádechu mysteriosnosti. Rozmach prehistorické archeologie smetl tyto sny a místo Slovanů v nejstarším pravěku našich zemí zaujaly skupiny národů a kmenů cizí krve. Také problémy náboženské doby předhistorické byly na dlouho odsunuty stranou a odpovídáno většinou na otázky národopisné. Vidíme to nejlépe v starožitnostech Píčových, kde velmi málo — a jen příležitostných zmínek — bylo věnováno náboženským názorům té či oné kulturní skupiny.

V tomto krátkém článku nechci se snad dotýkati hlouběji záhad pravěkého náboženství a jak ukáži dále, bylo by to jen zase z valné části pouhé rozvádění theorií, jež by podstatně nepřispělo к poznání skutečných poměrů. Nejsme ještě tak daleko, abychom mohli uvésti v systém základní náboženské názory z okruhu mladších kultur, tím méně abychom mohli použiti vzácných poměrně nálezů к rekonstrukci pravěkého náboženství ve větším měřítku. O tuto nevděčnou úlohu pokusil