způsob, jakým je ornament vytepáván, odpovídá celkem zlatým nádobkám eberswaldským. Pouze čárkovaná vlnice jest novým motivem, kterým se terč plzeňský vymyká z dekorativního okruhu nordického, kde základními prvky ornamentačními na votivních zlatých nádobkách jsou soustředné kruhy, náplň plochy drobnými čočkami, hvězdicovité rozdělení dna a pod. Vlnice se vyskytla sice na několika eberswaldských nádobkách, ale v celku tepaná, nikoliv složená z drobných čárek.

Základní rozdíl jest však v materiálu. Nordické zlaté nádobky jsou zhotoveny z velmi jemného a tenkého plechu, ale tloušťka jeho jest taková, že nádobka podržuje svůj tvar. Terč plzenský ukazuje, že nádobka zhotovená z tak tenkého materiálu — byť měla i nízké okraje — byla by neudržela svého tvaru, poněvadž tenký plech podává se vlastní tíži a deformuje.

Srovnejme tedy terč plzeňský s některými zlatými ozdobami našich mladších mohyl (staršího latěnu). Ozdobné předměty z tenkého zlatého plechu vyskytly se v mladších mohylách několikráte. V mohyle u Chlumu nedaleko Zvíkova byla nalezena zlatá agrafa z tenkého plechu připevněná na bronzovém podkladu. Z Opořan známe páskovou čelenku, jež byla našita buď na kůži nebo na stužce. Předměty z tenkého zlatého plechu, určené к praktickému užívání byly tedy upevněny a zajištěny na pevné konstrukci z jiné látky. Jinak bývá při zlatých ozdobách tohoto období plech daleko silnější, jak ukazují zlaté náušnice z Hradiště u Písku a z Opořan. Z těchto několika rozkladů vidíme, že samotného terče nemohlo býti používáno za ozdobu. Jedná se tu tedy o předmět votivní, jak nás přesvědčí také další doklady.

Ze staršího období, z doby bronzové známe v Evropě několik nálezů takovýchto okrouhlých terčů, zdobených zpravidla rytými soustřednými kruhy v různých sestavách, jež jsou ověřeny jako sluneční symboly. К jasnému názoru na jejich účel přispěl nemálo znamenitý objev na dánském ostrově Seelandu nedaleko Trundholmu. Tu byl vykopán okrouhlý terč sluneční spočívající na šestikolém bronzovém vozíku, tažený bronzovým koněm. Terč sám je dvojstranný, z bronzu zhotovený a na jedné straně pokryt zlatou kruhovitou folií — vlastním to symbolem slunce. Koník byl přivázán k očku bronzového disku opratí. Ojedinělé nálezy solárních terčů buď z pouhého bronzu a nebo se zlatou folií známe z Irska, Vormsu a Jägersborgu u Kodaně.1) Tyto disky solární nejsou — pokud je možno určiti na základě pouhé ornamentace — stejného stáří a nejmladším z nich jest asi nález trundholmský. Byl také různě datován. H. Seger uvádí ho ve spojení s kulturou mykénskou, O. Montelius kladl ho do II.—III. periody doby bronzové. U Montelia rozhodovaly v datování hlavně prvky dekorační. V našem případě je datování tohoto nálezu věcí vedlejší. Přece však upozorňuji, že nejbližší našemu názoru je zařádění Sophem Müllerem, který správně ukazuje na ohlasy dipylské plastiky v tomto mistrovském kusu barbarského umění slévačského. Rozhodně není to nějaký původní výtvor nordický svým pojetím a tak starý, jak se domnívá G. Kossinna,