od pedologie k národopisu.

Když jsem začal na počátku osmdesátých let na pražských školách učitelovat, přikazovali mi jako mladému učiteli zpravidla třídy s 80 až 100 dětmi. Ještě dnes vidím před sebou řadu lavic namačkaných dětskými tělíčky a hrozím se při vzpomínce na ono zkažené ovzduší v nízkých, špatně větraných starých školách. Tehdejší školský system byl mnohem tužší než dnes. Na učiteli se žádalo množství dokladů o jeho činnosti, dle nichž pak usuzovalo se o ceně jeho práce. Deník vzorně linovaný a krasopisně vyplněný měl býti pro dozorčí orgány zrcadlem, čemu učitel učil každé hodiny, ba i každé půlhodiny, vedle toho byla řada jiných úředních knih, stohy školních úkolů v úpravných sešitech a pečlivě opravených, hromady školních deníků hustě popsaných, modře a červeně opravovaných dle úředně přijatého vzorníku značek různých chyb dle závažnosti, stěny pokryté nejrůznějšími diagramy, učitelem vyrobenými atd.

To vše nejen že učiteli stravovalo všecky jeho volné chvíle po 30 až 36 hodinách týdenního vyučování, ale vyžadovalo i nocí. Jest patrno, že učitel nemohl si za těchto poměrů všímati jednotlivých žáků a že všecka školská práce se zvrhala na strojovou, bezduchou činnost, prosycenou tehdejším planým methodikářstvím. Žák byl ve školském tom stroji číslem, o nějaké individuelní výchově nemohlo býti za těch poměrů ani zdání. Výchova se omezovala na tresty, jimiž stihány byly nejhrubší přestupky proti kasárnickému školnímu řádu a nejvýše na ten nějaký výklad čítankového článku, ač bylo-li pro něho času. Školy byly továrnami na strojovou výrobu lidí, kteří se učili mysliti rozumem svých učitelů a výrobu hodných, poslušných občanů. Škola byla nuceným zlem pro rodiče i děti a mučírnou pro učitele. Byla to pobloudilá moda, že školská práce posuzována byla dle zevního effektu.

Nové, hlubší pojímání výchovy a učby nastalo vstupem G. A. Lindnera na znovuzřízenou českou universitu v Praze, na níž zahájil svá čtení na podzim r. 1882. Jeho přednášky, zvláště však jeho pedagogický seminář přivábil vedle universitních posluchačů řadu učitelstva. Tito posluchači v praksi své přestávali holdovati tehdejší pobloudilé modě vědouce, že nutno výchovu člověka chápati hlouběji než dosud. Do našeho školství působením Lindnerovým počaly vnikati nové proudy duchové a poznávána byla vysoká cena pedagogiky evoluční a sociální. Učitelstvo počalo oceňovati vývoj ducha chovancova a opírati pedagogiku o psycho-