logii, didaktiku o logiku. V tomto prohloubenějším nazírání na výchovu a učbu od let devadesátých sílil učitelstvo prof. Dr. F. Drtina, kdy r. 1891 „počal působiti jako profesor filosofie na české universitě. Přišel Dr. F. Čáda. Ten od sklonku let devadesátých neustával jak na universitě, tak i v učitelských kruzích a časopisech i samostatně vydávanými spisy obraceti pozornost učitelstva к vysoké ceně výzkumu dítěte. Záhy shromáždil kolem sebe družinu nadšených učitelů a učitelek, kteří s láskou za jeho vedení věnovali se tomuto studiu. Všem těmto účastníkům občasných schůzek objevilo se jejich učitelské působení v novém, radostí prosyceném světle. Začali bedlivě a se zvýšeným zájmem pozorovali vývoj svých žáčků a činiti o tom záznamy, jež přinášeli do schůzek a o nich rokovali za řízení a rad svého učitele. Tímto praktickým a do školského života třeba v malém ještě kruhu vnášeným působením na poli pedopsychologie získal si prof. Čáda nevšedních a nezapomenutelných zásluh. Na sklonku prvé desítky let založena byla příruční knihovna pro pracovníky na výzkumu dětí a brzy na to založen byl při ní městský pedologický ústav po příkladu jiných pokrokových měst za hranicemi. Aby byl pozorován a sledován vývoj těla i duše dítěte, ujal se s prof. Čádou pedologického ústavu univ. prof. MUDr. J. Matiegka, který rovněž s nadšením a nevšední láskou a obětavostí pro úkoly pedologie začal tu pracovati. Prof. Čáda pečoval o studium vývoje po stránce psychické, prof. Matiegka po stránce tělesné. Oba vypracovali pro tyto úkoly plány a tak mladá věda sice skrovně, avšak s nevšedním nadšením obětavých těchto mužů vstoupila do života v malé světnici vedle ředitelny školy Trojické ve Vladislavově ul. Již s počátku bylo seznáno, že v okruh těchto prací třeba po-jmouti mimo normální děti i abnormální, kde vadný vývoj dítěte jest nejpatrnější. А к této práci přihlásil se neméně obětavý ředitel Erne-stina MUDr. K. Herfort.

Tak byl v základech zřízen pedologický ústav, v němž vedle jmenovaných pracovali prof. С Stejskal, MUDr. L. Lukášová, Dr. V. Suk, prof. A. Brožek, řed. K. Malý, učitel A. Müller a j.

Tehdejší rakouská vláda, ač podobné ústavy vydržovala ve Vídni a v Pešti, odmítla jakoukoli pomoc.

Nadešla světová válka. Mladý ústav byl v činnosti podlomen, neboť spolupracovníci většinou povoláni byli do pole a všecka vědecká práce byla dušena.

Nejtěžší rána stihla však pedologický ústav náhlým úmrtím prof. Dra. F. Čády na sklonku světové války, kdy vlasti naší počala svítati jitřenka lepší budoucnosti a kdy i naděje již byla, že ústav ožije к novému rozkvětu.

A tu pedologického ústavu ujal sе prof. Dr. J. Matiegka. Především sdělal pro ústav pevný statut. „Ústav jest věnován — praví tu — vědeckému výzkumu dítěte, t. j. studiu jeho tělesného i duševního vývoje, jakož i otázkám moderní pedagogiky. Předmětem výzkumu jsou děti obého pohlaví a každého věku od doby nejútlejšího mládí až doby, kdy vstupují do praktického života. Účelem studia toho jest vyhledávati podklad pro výchovu mládeže vůbec, pro postup vyučování dítěte normálního a pro postup při výchově dětí duševně nebo tělesně odchylných."