Organisaci ústavu takto zbudoval: „Ústav dělí se ve 4 oddělení:

a) Oddělení pedagogické a organisační, zabývající se otázkami organisace výchovy a vyučování;

b) oddělení somatologické, zkoumající tělesný stav a vývoj dítěte;

c) oddělení pedopsychologické, věnované studiu dětské duše, t. j. duševní povaze, schopnostem a vlastnostem normálního dítěte s ohledem na jeho výchovu a vyučování;

d) oddělení pedopathologické pro studium dítěte zaostalého a duševně nebo tělesně abnormálního (slabomyslného, slepého, hluchoněmého, s různými vadami řeči, mravně vadného, zpustlého atd.)."

Touto organisaci byl pedologický ústav postaven na pevný základ a vymezen byl mu zcela odlišný směr než mají podobné ústavy za hranicemi, neboť obral si za úkol studovati české dítě po všech stránkách jeho vývoje, tedy dítě celé a postaviti je do úplného světla a to dítě normální i abnormální, sledovati prostředí, v němž žije, vývoj jeho těla i duše, studovati jeho rodokmen a to vše předními odborníky, kteří ochotně podávají pomocnou ruku pedologickému ústavu к spolupráci. Touto všestranností vymyká se ústav z rámce dosavadních nazírání na pedologické ústavy, které obírají si za úkol výzkum jen jistých úseků z této všestranné činnosti. Ústav finančně podporován jest ministerstvy: školství, zdravotnictví a pro sociální péči Praha poskytuje mu místnosti (Praha II., Vladislavova ul. č. 5). Ústav spravuje kuratorium, jehož předsedou jest prof. Dr. J. Matiegka.

Význam pedologie pro vychovatele a učitele jest dosud nedoceněn. Jedině výzkumem vývoje dítěte, a to dítěte celého, může se škola stati Komenského „dílnou lidskosti" a práce učitelova největším uměním, jelikož vědomě, promyšleně bude dle téhož „formovati člověka". A práce ta bude potom radostná. Není jistě daleko, že každému učiteli a každému školnímu lékaři bude nutno seznámiti se s touto dnes ještě poměrně mladou vědou.

Znovu vzpomínám doby, kdy jsem počal před čtyřiceti roky vyučovat a přirovnám ji к době, kdy opouštím školní síně. Tehdy byla škola mučírnou, dnes jest místem radostné práce pro toho, kdo věnuje pozornost výzkumu dětí, kdo v dětech nevidí toliko oživená tělíčka, člověka v miniatuře, kterého pěstí dle „osvědčeného" způsobu staré školy. Dnes učiteli nikdo neklade překážky, aby výchovu a učbu zařídil si na základě výzkumu těla i duše dítěte. Učitel tu vidí, jak nejen tělo, nýbrž i schopnosti dítěte rozumové, citové a volníse rozvíjejí a mohutněji.

II.

Ukázal jsem, že výzkum dítěte nepopiratelně má ohrožující vliv na výchovu a vzdělání a že vede к prohloubenějšímu poznání dítěte a tím vyhledávání podmínek a podkladu pro výchovu a vyučování mládeže vůbec.

Kdy počíná se a kdy končí tento výzkum ?