Pedologie přirozeně věnuje pozornost dítěti po celou dobu jeho vývoje, která počíná již stavem dítěte v době před narozením a končí léty jinošskými.

Mimoděk vnucuje se nám otázka, je-li vývoj člověka dospělostí jinošskou ukončen a neměl-li by se výzkum o něm rozšířiti i na další léta, kdy vývoj ten není sice tak měnlivý, avšak přece doznává jistých změn. A tu ocitáme se u otázky, nebylo-li by s prospěchem vedle mládeže i lidi dospělé po stránce fysické i psychické podrobiti výzkumu a to nejen jako jedince, nýbrž i jako příslušníky celku, národa. Tím se ocitáme v oboru národopisu. Jako pedologie jen tehdy vystihuje svůj úkol, věnuje-li pozornost celému dítěti, tedy nejen vývoji jeho těla a duše, ale i prostředí, v němž žije, jeho původu a podmínkám jeho žití, tak obdobně národopis ruku v ruce pracuje s anthropologií, ethno-logií a ethnognosií, všímá si nejen somatického stavu jedinců, nýbrž i jeho psychického vývoje, jeho inteligence, poměrů sociálních, mravních, kulturních, jeho zvyků a obyčejů, jeho zaměstnání, umění — slovem všeho, co přispívá nebo podmiňuje jeho samobytnosť.

A tak objevil by se nám člověk celý, po všech stránkách. Studie ty, rozšířeny byvše pokud jen možno na celé oblasti lidové, vedly by к ucelenému obrazu o obyvatelích těchto oblastí, po případě — což by bylo nejžádoucnější — o celém národě.

V poslední době tomuto oboru věnuje pozornost min. rada MUDr. Hamza a pokud nám známo, zanáší se myšlenkou, aby v typických osadách bylo podobné zkoumání prováděno a na základě jeho aby pořízen byl obraz o lidech těchto osad jako celku.

Takový obraz o našem lidu byl by vítán nejen jako vědecký zisk, nýbrž i v praksi posloužil všem, kdo zejména v oboru lidovýchovy pracují, ať již přímo přednáškami nebo nepřímo tiskem. Jako pedologický ústav sloužiti má učiteli při výchově a učbě ve škole, tak národopisný obraz lidu byl by podkladem pracím lidovýchovným. Jako tam i zde jest nutno poznati žáka, posluchače, čtenáře, aby slova padala na zkypřenou půdu.

Jest ovšem velice nesnadná otázka, jak takový národopisný obraz poříditi. Není myslitelno, aby práce konána byla laiky a dle nahodilých method. Ti, kteří by ji konali, musili by býti к účelu tomu řádně vyškoleni a měli by pracovati dle pevných, osvědčených method. Jinak sebraný materiál neměl by ceny.

Šetření anthropologická bylo by nutno svěřiti lékaři, poznatky duševní, sociální, mravní, kulturní a historické, zvyky a obyčeje, jazyk, literaturu, umění, zaměstnání atd. bylo by předmětem ostatních pracovníků, což jistě úspěšně mohli by konati učitelé. K tak rozsáhlé práci nebude možno tak brzy přistoupiti jednak pro nedostatek pracovníků, jednak pro veliký náklad. A nebude-li možno práci podniknouti v celém rozsahu, mohlo by se pomýšleti zatím aspoň na jisté úseky z oboru toho.

Prof. Dr. J. Matiegka jistě správně k řešení této otázky navrhuje, co možno pro tu dobu a za daných poměrů vykonati. Vedle šetření somatického, jež bude nutno konati dle určitých, všude stejně užívaných method, možno některá data, sloužící к vyznačení tělesného stavu lidu nejlépe čerpati z předepsaných úředních záznamů, jako počet branců a