dově a udržovat budovu v dobrém stavu, jak Národopisné museum je podle nájemní smlouvy povinno, chátralo i samo vnitrní zařízení musea a konečně — což je nejbolestňější — nebylo možno ani prováděti pečlivou konservaci, ba ani dostatečným personálem zabezpečili náležitý dozor ve sbírkách. Že při tom nemohlo se ani pomýšleli na to, aby cenné a vzácné lidové památky byly zachraňovány z nespolehlivých rukou soukromých sběratelů do veřejného majetku, je na bíledni. Za toho stavu radě Společnosti n. m. č., jeż nemohla dále nésti odpovědnost za nezaviněné ohrožení Národopisného musea, nezbylo, než učiniti poslední kroky, jimiž by se zabránilo další restrinkci musejního personálu, který ve službách Národopisného musea za poměrů, jak si musejní rada netají, opravdu hmotně neutěšených, sestárla — konečnému zavření musejních sbírek. Rada Společnosti n. m. č. hledala východisko v tom. že by udržování musejních sbírek, jež vyžaduje nejvíce nákladu, přenesla na korporace finančně k tomu dosti silné. Musila při tom ovšem hleděti, aby převedením sbírek do nových rukou nebyla porušena a dále komplikována dosavadní musejní organisace, již beztak u nás právě v oboru národopisném roztříštěná (jsouť v Praze 3 ústřední musea, mající své národopisné sbírky). Krok musejní rady měl spolu příspěti ke zjednodušení českého musejnictví. Proto, se pokusila Společnost n. m. č. docíliti spojení s národopisnými sbírkami Národního musea a nabídla (7. listopadu 1921) své lidovědné sbírky se vším museálním zařízením zemskému správnímu výboru. Význam kroku toho i potřeba zachrá-niti takto Národopisné museum od hrozící katastrofy došly pochopení u přisedících zemského správního výboru, b nimž se Společnost n. m. č. nejprve obrátila: u přísedícího p. R. Ackermanna a u zesnulého, blahé paměti senátora p. K. St. Sokola, v jehož referát věc spadala. Již do zemského rozpočtu na rok 1922 byla pojata potřebná částka na udržování sbírek Národopisného musea českoslovanského a 12. dubna 1922 usnesením zemského správního výboru bylo schváleno převzetí lidopisných sbírek Národopisného musea do zemského majetku a rozhodnuto spolu převzíti do zemských služeb všechen dosavadní musejní personál. Tím byla rozřešena otázka dalšího bezpečného uchování vlastních sbírek národopisných.

Zbývala ještě starost o sbírky zemědělské retrospektivy, které celým svým rázem se vymykají z programu Národního musea. Tu musejní rada pokračovala v jednání již dříve zahájeném o přivtělení sbírek těch československému zemědělskému museu. I zde dospelo se k dohodě, podle níž Československé zemědělské museum, bu-dou-li mu pronajaty pro účely musejní všechny místnosti v čp. 97 v zahradě Kinských, převezme dosavadní sbírky zemědělské retrospektivy, jež v běhu let sebrala Společnost u. m. č. a instalovala v samostatném zvláštním oddělení. Při tom docíleno i programové dohody, podle níž Československé zemědělské museum se vzdá sbírání a instalování t. zv. památek svátečního života českého lidu; kromě toho zúčastní se další publikační činnosti Společnosti, zejména vydávání encyklopedie „Národopis lidu česko-slovanskéjho)". Na částečnou aspoň úhradu skutečných výdajů, které Společnost n. m. č. podnikla své doby pro adaptaci místností pronajatých městy Prahou a Smíchovem pro zemědělské oddělení (spustlých bývalých koníren), pro úpravu, dvorku i zahrádky а nа výstavbu selské kolny v nádvoří zemědělského oddělení, jakož i na instalaci sbírek zemědělské retrospektivy, zavázalo se Československé zemědělské museum složití pro publikační fond Společnosti h. m. č. Kč 100.000.

Tímto postupem budou nejen trvale zabezpečeny všechny sbírky Národopisného musea českoslovanského, nýbrž dojde zaslouženého^ zabezpečení i musejní personál, který věrně, poctivě a — třeba leckdy ne bez odříkání — vždy s láskou museu sloužil.

Společnost n. m. č. ovšem nebude likvidovali, ani nechce oddati se nečinnosti. Doufá, že nyní bude moci tím úsilnou a úspěšněji plnili své vlastní poslání vědecké a rozvinou li svoji odbornou činnost publikační. Úkoly, jež ji zde čekají, jsou nemalé a jistě ještě porostou, neboť nemáme u nás nakladatelství, které by věnovalo zaslouženou, pilnou pozornost české lidovědě. Společnost bude pokračovat ve vydávání Národopisného Věstníku českoslovanského, jejž, jakmile poměry dovolí, zvětší opět na