odehrávají na dvoře královském, a že centrem děje jsou proslavení panovníci, kolem nichž se seskupily celé cykly povídkové. Na to bychom nekladli zvláštní váhy, neboť jest přirozeno, že různé původem svým povídky mohly také dodatečně býti přeneseny na známé osobnosti, koncentrovány kolem nich. V indické versi jeví se pouhou episodou v celé řadě povídek o dvorních intrikách, centrem jest tu vždy král sám, proto se také hlavní motiv, pokoření zamilovaného muže dotýká krále. A ten se pak mstí na jiných osobách — svědcích jeho slabosti. Mimo Indii jeví se povídka prý býti vytrženou z cyklu, ten nepřešel celý do Persie, a proto se povídka musela podstatně změniti, personálie byly zbytečné namnoze, a proto byla povídka tu zkrácena. Ještě více byl personál seškrtán ve francouzské versi, ale žádná podstatná změna nebyla od Henri dAndeli provedena. Latinský tekst ve sborníku Herol-tově pokládá O. ovšem též za pouhý konspekt, který nemá zvláštního významu v ději vývoje naší látky. Mylně mluví tu ještě O. o Jaques de Vitry, neboť jemu připisovala ji pouhá nedoložená tradice, a v jeho Sermones není. Přirozeně kritisuje Oldenburg zle vývody Jos. Bédiera, a končí zajisté spravedlivým výrokem: Neohraničený skepticism jest neméně škodliv při vědecké práci, než nedostatek kritiky. Ani pojednání ruského orientalisty není bez slabin, ale jest nade všechnu pochybnost velmi důmyslně sestrojeno. Přes to všechno možno by bylo říci na nejvýše, že indický původ této povídky jest snad do jisté míry pravdě podobný, ale přesně nedá se zjistiti, a. snad nebylo by ani po-třebno za každou cenu to dokazovati, neboť zajisté též v arabském prostředí mohly vznikati a vznikaly samostatně látky povídkové. Pro nás jest hlavní výsledek všech dosavadních studií, že látka naše pronikla do západní Evropy z arabského, mohamedánskeho světa.

Většina pověstí hlásí však vítězství nad strzygońem. Tak Świętek 494. Hospodář jda na karty к sousedovi, spatřil muže opřeného o plot; myslil, že je to kmotr a zval jej také. Ale byl to strzygoń, s ohněm v ústech, nebiřmovaný člověk, kulhavec. Pustil se s ním v bitku, udeřil „od lewice v pysk", takže strzygoń upadl na sníh, a zbil mu hřbet pěstí. Strzygoń utíkal, hospodář mu ještě pohrozil, že mu vyrve druhou nohu. Chłop ve vsi Toních, K. Lud VIl. 67 č. 137, bil se se strzygoněm na cestě a tahali se až к chalupě. Aby se uvolnil od strzygoně, častoval ho syrovou klobásou. Musil jisti s ním. Z obavy, aby mu nedýchl v ústa, jedí tak, aby současně měli jídlo v ústech. U chalupy udeřil jej od levice, takže musil odejít. Ale druhý den, když pojedl druhou půli klobásy, onemocněl. Sadař, kterému kradl strzygoń jablka,