Lud VII. 66 č. 138, odvrátil se na bok, chopiv se ho, a dusil, až strzygoń padl; tím odpomoženo od krádeží. Také strzygoń, navštěvující ženu, pustil se v zápas se svým starým známým, který ho přemohl úderem „od levice", Ciszewski (162) č. 16.

Uderu „od levice" není ve versi nadrabské, Swiętek 497. Vojáci posláni do lesa na dřevo. Přiblížil se strzygoń. Neměli zbraní, a proto utekli, jen jeden, který seděl na stromě, zůstal. Vrátili se s posvěce-vými karabinami a strzygoń utekl. Kamarád vypravoval, jak strzygoń vyskakoval na strom, jak mu sálal oheň z úst. Tamtéž, Swiętek 501, znají také strzygonici. Patrolující žandarm potkal ženu, černě oděnou. Nevěděl, zda to podezřelá žena nebo strzygonica. Hnal ji před sebou napřaženým bajonetem. Obráceně vstoupil do krčmy. Najednou od okna začala sypati z huby jiskry a pravila, že kdyby byl šel s ní až к mostu, že už by nechodil po světě, že však přichází už její hodina; možná, že se ještě spolu potkají. Zmizela. Chtěl za ní střeliti, nevěda, zda to nebyl drbaný zloděj. Podle verse, Ciszewski (163) č. 19, nebojácný vojín uťal palašem strzygonovi hlavu; ale strzygoń vlastní hlavou tloukl vojína. Vojín utíkal, co mohl, do nějaké chalupy, kde třetí den umřel. Podle jiné verse, Mat. VII. 10 č. 37, potká-li kdo střigoně na cestě, má říci: „wselki duk Pana Boga chwáli", načež střigoň odpovídá: „i já go tez chwałom". Kdyby střigoň promluvil první, ihned člověka „podetne".

Ale také zápas upiórů mezi sebou zná pověst polská. Verse nadrabská, Swiętek 500: šel voják k milé, potkal strzygoně, utíkal. Vrazil do chalupy, kde ležel mrtvý. Vlezl za kamna. Umrlý se strzy-goněm se pustili do rvačky do kuropění. Ráno našli lidé oba na prahu: měli červené paznehty, na plecích znak nůžek. Hlavy uťaty, vloženy pod paždí, obráceni vzhůru zadky.

Verse ve Zbióru wiad. do anthrop. kraj. IV. (21) č. 7 se shoduje. Kozák jel kol šibenice. Slyšel hlasy, žádající odříznout!. Odřízl viselce. Viselec ho pronásledoval: roztrhal psa, koně. Kozák vběhl do chaty, kde byl umrlec. Umrlec postavil se proti oběšenci se slovy: „Nepřekročíš mého prahu!" Zápasili, až kohout zapěl. Kozák za pecí.

Konkrétní obrysy strzygoňovy jsou pohádkově mlhavé v povídce andrychovské, Gonet v Mater. IV. 2. s. 266 č. 32: je zde zahnán pocestným; jednotlivé kusy těla padají komínem. Poznámky uvádí Polívka v Z. f. ö. V. VII. 198.

Zvonící upír: upír zvoní na kostelní zvon a způsobuje tím smrt. Upír těchto pověstí je blízký typu „nachzehrer". To dokazuje pověst kašubská, Ramult, Slovník 284, III. 1. Má-li vješči na sobě roucha sežraná, vylézá z rakve a počne zvonit, a tak daleko, jak by bylo slyšet zvony, lidé by umírali. Podobně^ činí též kašubský wupi, když příbuzní jeho pomrou, Ramult 1. c, Černý 428, Temme, Volkss. v. Pomm. u. Rüg. č. 258, Hertz Werwoíf 123. Starší zpráva u Tworzymira v Biblioth. Warsz. 1864, 271, sr. Kolb. Lud. XV. 33 č. 4, uvádí původní motiv umírání: když wieszczy umře, žije v něm krev, vstane po smrti a zvoní, a jak daleko hlas zvonů lidé uslyší, tak daleko všichni vymrou, nejprve ti, kteří jsou ve stejném věku s upírem. Markovický upiór, o kterém vypravuje Tworzymir