str. 109
se účastníci z Elsaska, Lotrynska, Švýcar i Německa, letos přes deset tisíc lidí. Bar slyšel vyprávět o původu tohoto procesí následující pověst:
„Jakýsi krotký tulák Vít, potulný hudebník, jenž se toulal po kraji a hrál na housle, byl kolem roku tisícího obžalován — patrně nevinně — že zabil svou ženu. Byl však přes to souzen, odsouzen к smrti provazem a poslán na šibenici. Ale všechna mládež z vévodství, která tančila к zvukům jeho houslí, milovala toho muže. V ustanovený čas, na sklonku dne, když měl být oběšen, nesmírné zástupy plnily ulice Echternachu. Vít byl chytrák; požádal, aby směl si s sebou vzít své housle; zvolna lezl po žebříku, který ho měl dovésti к popravě. Ale, jsa bezpochyby osvícen posledními záblesky života, počal mezi životem a smrt! hráti na svůj nástroj. Zvuky jeho byly takové, že zástup, hypnotisován, brzy se udýchal: chromí, revmatikové, epileptici, všichni bezděčně počali skákati v divokých záchvatech. Když nastávalo jitro, byli zvědavci i s Vítovými katy, téměř šílení; houslista, když to zpozoroval, sestoupil rychle se žebříku a zmizel. Omámený a unavený dav se na konec vzdálil; ale podivná věc: odcházeje, tančil bezděčně podle bolestného rytmu, který mu stále zněl v uších. A co ještě podivnějšího, i epileptikové mohli tančit! Cirkev, vždy hotova zmocnit se hnuti, která mohou sloužit její věci, zorganisovala toto náboženské vzrušení a využila ho se vší nádherou, kterou umí rozvíjet při podobných příležitostech."
Tato povídka patrně navazuje běžný text o zázračném houslistovi na místní náboženský obřad: či snad by byla tato „legenda" původní", a později humoristické povídky spracovaný podle ní? Tu by bylo potřebí napřed hledat, jestli text citovaný má vskutku nějaký místní legendární základ. V. T.
Poznámka ke str. 36.: O Mikuláši Gošovském v. Свещкаго, Матер1алы по исторга возрождешя Карпатской Руси, т. П., стр. 1—6 (Львовъ 1909, изъ Научно-Литерат. Сборника, т. VI., кн. 3—4); zde otištěno také z pozůstalosti Bandtkovy etnografické pojednání Gošovského. V. F.
Arnold von Gennep: Létat actuel de probléme totémique. Paris. L. Leroux. 1920. Díl I. podává obsáhlou kritiku soudobých teorií. Dil II. zjišťuje stopy totemismu v oblasti Středozemního moře a severní Afriky.
Archives suisses des ťradiť.ons populaires. Tome XXIV. 2е cahier 1922. Z obsahu vyjímáme: Rob. Gerber: Le folklore ďun village jurassien. Práce odměněná první cenou při soutěži, kterou vypsala Sociéíé suisse des traditions populaires v r. 1921. Z drobností: Andreas Heusler: „Das Rätsel vom Vogel Federlos" (pokus o novou interpretaci latinského tekstu). — E. Hoffmann-Krayer: Das Sündenregister auf der Kuhhaut.
Příští číslo NVČ přinese nekrology o prof. J. Vycpálkovi, J. P. Sozonovičovi, N. Sum-covovi, L. Legerovi a jubileiní stati o L. Kubovi a J. Holečkovi. Pěkný příspěvek k životopisu pí. Aug. Šebestové, jejíž známá kniha „Lidské dokumenty" obsahuje velmi cennou a spolehlivou látku národopisnou, napsala Jarmila Nosková. (Ženský svět XVII. 1923 č. 3-4.)
Našim členům.
V květnu roku 1922 bylo Národopisné museum odevzdáno zemské správě a sbírky byly přičleněny k Národnímu museu. Společnost NMC, která 26 let pečovala o zdárný rozvoj ústavu, rozhodla se pro toto řešení, poněvadž ve změněných poměrech poválečných její hmotné prostředky naprosto nestačily udržovati pravidelnou činnost musejní,
Národopisná společnost českoslovanská ovšem pracuje dále, ale vytkla si nový cíl: zbavena obtížné povinnosti pečovati o museum, soustřeďuje své síly na činnost publikační, především na rozsáhlý „Národopis lidu českoslovanského", jehož tři svazky (Moravské Slovensko) již vyšly a vzbudily veliký zájem. Kromě toho bude nákladem společnosti dále vycházeti Národopisný věstník českoslovanský. Zatím budou vydávány dva svazky ročně (v dubnu a v říjnu), avšak Národopisná společnost doufá, že se jí podaří věstník rozšířiti. O jiných vydavatelských podnicích Národopisné společnosti bude veřejnosti podána zpráva v době nejbližší.
.
|
