str. 3
Joža Vachala, vydavatel „Vlastivědy Těšínské" ohlásil referát „O Slezském svérázu a národopisných zvláštnostech slezských." Podplukov. MUDr. Jos. Vinař z MNO. v Praze:" O českém vojáku a našich písních vojenských." Min. rada arch. Jiří Stibral za Zádruhu v Praze: O tvoření v moderním uměleckém průmyslu na podkladě národopisném. К referátu „Národopis ve škole" slíbili podati své zkušenosti a poznatky prof. Dom. Filip v Praze a řed. měšť. školy z Trhové Kamenice, Ant. Blažek. Prof. Filip slíbil promluvili o svých zkušenostech při sbírání přežitků kultur, na českém severovýchodě a řed. Blažek připověděl referát ze svých lidopisných studií z okolí Chrasti na Chrudimsku. Prof. Boř. Hnátek byl by ochoten předvésti serii obrázků lidových prací a staveb v Polabí, zvláště z okolí Nymburka a Poděbrad. Zemědělské museum vyžádalo si rovněž také velký počet tiskopisů sjezdových a programů, které rozešle zemědělským pracovníkům. Jistě i tu budou přihlášeny zajímavé referáty a program sjezdový bude nejen rozšířen, ale i prohlouben. V. F.
@-----
J. POLÍVKA:
ČICHÁM ČLOVĚČINU — RUSKÝ DECH, RUSKOU „KOST".
V pohádkách všech téměř národů praví netvor, drak, Jaga-baba, že čichá lidskou krev, maso,*) po případě, a to zhusta zvláště v pohádkách severských a též západoevropských, italských, francouzských, španělských, někdy v německých a j., že čichá křesťanské maso. Zcela ojediněle ve versi, kterou znal ještě Shakespeare: I smell the blood of a british man (Lear, III. jedn. 4. výjev) cítím krev britského muže. (Srv. Bolte-Polívka Anmerkungen KHM Grimm I., 289—292). V tomto díle cituje se ještě ze staroněmecké básně ze sklonku XII. stol. o Šalomounu a Maroltovi, jak Meerminne napomenuvši syna svého, trpaslíka, aby si nasadil čapku nevidimku, a podíval se, kdo tu přišel, tušila, že to je Morolf, který se vydal hledat královnu, ženu Šalamounovu „ich smacke diutsche isern gewant" (cítím německý železný oděv = brnění). Srv. Grimm D. Mythol. 4. vyd. str. 402—3.
Ve versích velkoruských a též běloruských a maloruských, pokud pocházejí z východnějších krajů, z gub. Mogilevské, Poltavské, Cer-nigovské a j., bývá blíže staré anglické versi též přívlastek ruský. Zřídka ovšem se říká, že čichá ruskou krev neb ruské maso.
*) Stejně u Kabylů: Čichám cizí maso. Musí tu být cizí člověk (Frobenius, Atlantis III., 300), u Malajců na ostrově malajského archipelagu Halmahera: mně je, jak bych cítil lidské maso (Hambruch, Malaiische Märchen 99), pod. na sundajském ostrově Rotti (tamže 151). Mohlo by se srovnávati také se staročeským (Dalimil C. 120a): Kněze z země vypudichu, řkúc: tobě smrdí česká duše! náhle do Němec německá duše! na mezi jej vyprovodichu, pak jej na mezi zabichu, nebf řiekal: smrdíť mi česká duše pravě jako umrlá kuše. Srovnává se zde vlastně jen význam slova duše „dech" jako v ruském „duch". Přívlastek česká a německá má tu poněkud jinaký význam, kníže Kunrat silně podporoval Němce a německou kolonisaci.
|
