str. 30
a zatčeni dokonce tiskaři.68) Zastrašení universitních mistrů, kteří tenkráte kalendáře vydávali a určovali tak svátky, sice se nepovedlo; našel se však přece, kdo kolegy zradil. Jidášem tím, jak ho nazývá současník, byl pověstný později M. Kodicillus, jenž za výhodné právo к tištění kalendářů Husův svátek potlačil. A přece na konec rána selhala. Po třech letech posměch a pohoršení veřejnosti, nemilosrdně stihající zrádce, že se brzy potom utrápil, zvítězilo a ďábelský — jak hořekuje papeži Pontanus — svátek vrátil se do kalendáře přese všecku zlobu svatovítského pleticháře. Neustal arci a s podivuhodnou věru vynalézavostí vymýšlel stolici papežské návrhy, jak by se svátek dal potlačit, jak by se dal zabiti svátkem sv. Prokopa (4. července) nebo novým svátkem karlštejnských ostatků.69) Nedovedl však přece zabrá-niti, by vítězná vzpoura sjednocených evangelíků, jež 1609 dobyla slavného majestátu a smetla jesuitskou censuru, neprohlásila slavnostně 6. červenec všeobecným svátkem husitským.70)
Pohříchu na pouhých 12 let. Již v roce bělohorské bitvy musil si svěcení svátku Chlumec n. С vynucovati vzpourou proti zpychlému již služebníkovi Vídně Kinskému71) a 1621 slaven 6. červenec naposled — v truchlivém čtrnáctidení po hrůzných popravách staroměstských. A přece byla tato poslední oslava Husova svátku poraženou Prahou tak mohutná, že nanejvýše pobouřila krvavého nuncia papežského, řídícího s ledovou neúprosností dílo pobělohorské zkázy, „velkého inkvisitora" Caraffu. Napřesrok tedy chytrým úskokem svátek zmařen. Uhrození faráři pražští musili 6. července zavříti kostely, aby do nich lid nemohl, a když se to zdařilo, provedena soustavně dokonalá očista kostelů od všelikých husitských památek i vzpomínek, které pak slavnostně spalovány.72) A přece ještě roku 1635 volají jesuitští
68) Současná paměť v Aktech Jednoty bratrské XIII. I. 378; z pobraných minúci jmenuje výslovně J. Straněnského a M. Zelotina. Užil jí již Jireček, Rukověť I, 360—1, kdež i o Kodicillovi. Statečné verše hradeckého písaře Matouše Městeckého o udalosti: Eiectis fastis est Hussus, Czechia, noster — 01 In pectoribus, ne emacu-letur, habe otiskl J. J. Vrabec ve studii o památném kostelíku, zasvěceném Husovi, Jeronýmovi a jiným věrným mučedníkům českým na Konstanci u Kr. Hradce poč. XVI. stol. (Reformační sborník I, 1921, 33).
69) Memorandum kurii z 1589, přeložené Vackem v Čas. katol. duch. 1908, 323. Jiné memorandum z 1593, přešlé v podstatě v nunciův memoriál císaři z 1594 (Hrejsa 336), opakuje návrh na vytlačení svátku 6. července svátkem ostatků karlštejnských, když patrně marně (1588) slavnostně přeneseny ostatky sv. Prokopa do Prahy ze Sázavy (uv. Vacek), žádá vyhrazení tisku kalendářů pouze arcibiskupovi a přísné stihání tiskařů i nekatolických zejména kancionálův a doufá, že tak zvrátí zvláště^ hlučnou pouť к novému chrámu, jaký pobouřená úcta k M. Janovi postavila právě ną Újezdě (Sněmy české VIII, 269, 271). O tomto kostele, proslulém známou básní S v. Čecha, jenž se tu, jak jsem přesvědčen, rníní, Ekert, Posvátná místa Prahy II. 351. Staroutrakvističti kněží podléhají skutečně již 1592 vládnímu nátlaku a slibují zamezovati svěcení 6. července všemožně, seč budou (uv. Sněmy 333). К nátlaku používáno zejména obesílání kněží podobo-jích o svátek na úřady, jak žaluje stížnost stavů císaři 1608 (příloha Apológia z 1618 vyd. V. Subrta [1863] 91); podle ní byl tehdy přec opravdu svátek z kalendářů zase vymazán.
70) Znění snesení u Hrejsy 485 p.
71) O chlumecké bouři Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká IV, 221—2 a dokument, otištěný F. J. Čečetkou ve Věstníku Poděbradská VII. (1904) 100- 3.
72) O tom o všem Caraffa sám ve své relaci o postupu protireformačního díla z 8. října 1622 v Acta s. Congregationis de propaganda fide res gestas Bohemicas illustrantia, opera J. Kollmann I, 1, 1923, 132—33.
|
|
