od osoby Mistrovy, an již asi odporuje vkusu doby: slyšíme ho tu z úst známého milovníka přísloví, bisk. Jošta Rožmberka, jenž jím varuje před děláním mučedníků z bratří; kdož ví, neměl-li úsloví právě od Korandy, původce odpovědi na Joštovy šprochy? I jinde hovoří husitský administrátor, jenž nebyl asi dalek skladatelů starých letopisů (Krofta v LF 1912, otisk 30 č. 17), o M. Janovi s příznačným obratem o kápi doktorské (Krofta, uv. v p. 36, 45) a veršuje ku podivu stejně jako skladatel v osmistopých dvojverších (Man. 75, 2l3r7.) A jedinečná Korandova knihovna, chovající i Husův autograf (M. 64), měla ovšem mezi jinými četnými spisy Mistrovými i slavný traktát o církvi (M. 67).

Domněnce, že skladba vznikla okolo 1500, neodporuje v ní, pokud, vím, pranic. Naopak, srovnáme-li zejména její podobu oněch rysů podání o Husovi, které rychle podléhají zkáze: matčino doprovození mladého Jana do. Prachatic a náběhy asketické (р. 39 а 41), uznáme tuším, že není téměř možno posunovati její vznik za 1550. Na poč. století ukazuje nad to i forma skládání, jakou, jak řečeno, komponovány s velkou oblibou písně v letech 20tých, ze které doby máme první písňové tisky. Zní pak takto:

1. Utěšená milost Boží, v kterémžto se srdci složí, přemáhá strach a trápení, meč, smrt i ohně pálení.

2. Pamatujme na smrt svatých, rozjímejme životy jich, také i Čecha našeho, Mistra Jana Husi ctného.

3. Učiněn jest Bohu svému, také národu Českému, milý, jehož jest Krystus Pán ráčil sobě zvoliti sám.

4. Rodem z městečka Husince, dobré rodiče majíce, od Prachatic na půl míle, byl jest pacholátko milé.

5. Když pak odrost, matka jeho pobožná, života ctného, loktušku mu na hřbet dala, do Prachatic s ním se brala.

6. Modlila se jest za něho, aby Bůh posvětil jeho, na cestě sedmkrát klekla, prosíc Boha, takto řekla:

7. „Jakožs Samuele Anně požehnal, můj Bože Pane, požehnej i syna mého, řeď jej к slávě jména svého.

8. Slyšel Bůh její modlení, dal Janovi vtip к učení, srdce к přikázáním jeho, že byl člověk svatý z něho.

9. Také byl tichý, pokorný, stydlivý a bohabojný, prospíval jest v ctném umění, mnohým lidem к podivení.

10. Učiv se v koleji pražské, přijal místo bakalářské, byl mistrem filozofie, rektorem akademie.

11. A spravoval kolej Pražsku, v kteréž pod kápí doktorskú písma svatá jest čítával, povinnost svú vykonával.

12. Rozkoš v písmích svatých maje, doktory svaté čítaje, přijal na se ouřad kněžský, svatý, Boží, apoštolský.

13. A když Němci zsužovali Cechy, jim ubližovali, měli ouřady konšelské v moci i učení Pražské,

14. Dosti pracně o to jednal s jinými, až dovolil král, že jim ustoupit musili, tak svých svobod potvrdili.

15. Dal mu Bůh ducha svatého tak, že jest (z) milosti jeho trestal lid z hříchův horlivě, napomínal dobrotivě.