40. Kterýž bludům odporoval a k Bohu se odvolával, což jsou za blud potupili a na smrt ho odsoudili.

41. Snažně žádal jest lepšího naučení z písma svatého. Však mu ho dáti nechtěli, neboť sou nic neuměli.

42. Trpělivě měl se, tiše, vzývaje Krysta Ježíše, za své nepřátely, jež ho zahubiti chtěli.

43. Pročež mnozí prelátové a zvláště pak biskupové jemu sou se posmívali a naň se ušklebovali.

44. A když jest byl v roucho směšné oblečen dosti posměšně, řekl: „Krystus byl posmíván, v bílém rouše potupován."

45. Lidé mnozí národové byli při věci takové, před něž Mistr Jan postaven, na vysoký stůl vystaven.

46. Mluvili biskupové mu, aby chce-li zdraví svému, odpřísáh se hned bludův těch a to před přítomností všech.

47. Ale on pak dobrotivě mluvil s pláčem žalostivě tehdáž к množství lidu toho, řka: „Nabádají mne k tomu

48. mocně, abych odpřísáh se a odvolal v tomto čase bludů, kterýchž sem nekázal, nedržel, nepsal, nehlásal.

49. Odvolat nesmím ničeho, boje se Boha živého, bych nebyl lhářem učiněn, před tváří Boží obviněn,

50. činíc se vinen, čehož sem já nečinil v kázání svém, bych pravdy svědomí svého neurazil nižádného."

51. Zazlobili se na něho biskupové a od něho kalich vzali, zlořečíce. On pak plakal, volajíce:

52. „Jáf věřím Bohu milému a Vykupiteli mému, žeť on kalicha ode mne vykoupení neodejme.

53. Doufám pevně v Boha svého, žeť jej dnes v království jeho budu pít nový v radosti s jeho pomocí milosti."

54. Lest svou vyjeviti směli, duši ďáblům poroučeli, nad kterouž moci neměli; sami v jich hrdle vězeli.

55. A mistr Jan ruce spěvši, řekl: „Já ji Krystu Ježíši poroučím nejmocnějšímu a nejdobrotivějšímu."

56. Nešlechetní mu na hlavu korunu velmi rouhavou papírovou s ďábly třími vstavili malovanými.

57. Snášel jest to vše pokorně, řka: „Krystus Pán nesl pro mne korunu trnovou tvrdší nevinně, mnohokrát těžší."

58. Když byl na smrt z města veden a na rozhrání přiveden, klekl na zemi, ruce spěl a očima k nebi hleděl.

59. i vzýval jest Boha svého, žalmy Davida svatého nábožně říkaje, duši Bohu poroučeje.

60. Dal to Bůh, že jest rouhavá ta koruna papírová spadla ihned z hlavy jeho a on pozasrnál se z toho.

61. Ej žoldnéři, jenž tu byli, na hlavu mu ji vstavili, řkouc, ať s ďábly pány svými, jimž sloužil, spálen jest s nimi.

62. Dosti veliké bláznovství, jejich vsteklost i bloudovství, že ďábly spáliti chtěli, kterým sou sami sloužili.

63. i když jest vzhůru povstal byl, velikým hlasem se modlil, řka: „Pane Kryste Ježíši, smrt mou ohavnou nynější,